flash uvodka

Minulý týden, přesněji z pátku na sobotu, zažila pražská metropole další EDM akci pod názvem Prague FLASH Festival. I přes to, že akce se pod tímto názvem v České republice uskutečnila poprvé, její organizátoři nejsou v tomhle ohledu žádní nováčci. Stojí totiž i za úspěšným a dobře známým evropským Smash The House festivalem, který se v Praze uskutečnil minulý rok v únoru. Po této úspěšné edici se tak rozhodli pro fanoušky elektronické taneční hudby uspořádat již zmíněný Prague FLASH Festival, na který slibovali nabušený line-up, ve kterém se představí zástupci stylů od big roomu, přes trap až po hardstyle – a u toho jsme samozřejmě nemohli chybět ani my.

Původní místo letošního festivalu mělo být stejně jako minulý rok v pražské TipSport Aréně, nicméně nakonec se celá akce odehrála přímo na holešovickém Výstavišti, přesněji v Pavilonu B. Když jsme prošli kolem fontán a budovy s dominujícími hodinami, už jsme slyšeli první basy ozývající se právě ze zmíněného pavilonu. I přes to, že cesta tam byla trochu hektická, jelikož nikde nebyly žádné ukazatele, do haly jsme se dostali raz dva a bez front. Při příchodu už nás svým hlasem „hajpoval“ MC Luke a za mixážním pultem to rozjížděl jeho amigo Chris Nine. Soudě podle natěšených lidí, kteří byli od předchozího DJe už dobře naladěni, jsem se na toto italské duo netěšila pouze já, ale už v podstatě plný parket. Tahle dvojka to prostě s lidmi umí a nám najednou do uší začal znít song „Forever Young„, na který při ztišeném zvuku zpíval každý bez ohledu na věk.

My se mezitím porozhlédli po hale. Co stálo za ocenění, byla velká chill-out zóna, ve které byl příjemný vzduch a i nějaké to místo na sednutí. Množství barů bylo také vyhovující, jelikož jste vůbec nemuseli čekat. Co se pak týká samotného vzhledu hlavní stage, ta byla doplněna velkými rozdělenými led pásy, které zobrazovaly povedené animace. Italská hodina byla za námi a rozehřáté mixáky si přišel převzít miláček českých i slovenských fanoušků – Richard Reynolds.

U tohoto DJje se mi líbí hlavně to, že pokud hraje na větších akcích, tak jeho set bývá prostě jiný a vždy něčím překvapí. Trackem „Fcukin Beats“ od Laidback Luka svůj drive v setu ještě tak umocnil, že lidi už nemohli snad skákat výš – a to bylo teprve po desáté hodině. Skvěle tak navázal na předchozí dvojici a najednou přišel ten okamžik, o kterém jsem mluvila. „Sice tohle nedělám často, ale tentokrát udělám výjimku. Všichni pojďte dolu…“ Asi každý z vás už někdy zažil sit down, ale tenhle byl tedy opravdu povedený. Jakmile je skvělý DJ, dobré načasování a pořádný drop, atmosféra vás strhne, aniž byste chtěli. Říká se, že pořádný mix má stoupat a klesat, ale jak říká Barney Stinson: pořádý mix má jen stoupat. A tohle byl přesně případ i Richarda Reynoldse. Po písních jako „Who’s Your Daddy“ od Jewelz & Sparks nebo „Party Till We Daylight“ od Hardwella přišla na konci setu vůbec nejočekávanější Richardova skladba, a to“Chasing The Love„, na kterou si trošku obscénně a s radostí zaskákal i on sám vedle mixáků.

Padla jedenáctá večer a na nás čekala druhá dvojice tohoto večera, kterou nebyl nikdo jiný, než Marnik. Další italské duo už mělo celou halu úplně plnou a za zvuku řvoucích lidí se začalo tleskat do rytmu na velice známý track „READY“ od Deorra. Jejich spíše progressivní hodina byla plná těch nejlepších tracků, mezi kterými samozřejmě nemohl chybět ani jejich poslední počin „Children Of A Miracle„, v němž má prsty i hvězdný Don Diablo. I přes to, že mě jejich set bavil, nemohla jsem se ubránit pocitu, že mu prostě něco chybí – ale marní rozhodně nebyli.

Hudba utichla, atmosféra zhoustla a za klasického „hej hou“ se na stagei objevila první nizozemská dvojka, říkající si Mightyfools. Jejich set se nesl hlavně v trapovém stylu, který nyní prostě vládne světu elektronické hudby. Ať už se to někomu líbí či ne, za mě osobně to tomuhle festivalu rozhodně neuškodilo. Organizátoři slíbili větší množství stylů a to také dodrželi. Členové oblíbené Barong Family svým „hajpováním“ dostali fanoušky až do těch nejvyšších obrátek a i přes to, že moc lidí trap nemusí, na atmosféře to určitě neubíralo.

Koho trap nebavil, však nemusel zoufat, jelikož jako další se za mixážní pult postavil Kill The Buzz, který zde nahradil původní Vini Vici. Za mě osobně jeho big room, progressive a electro house doplnil tento line-up mnohem lépe, než by ho doplnil psytrance. Parket se opět naplnil a Kill The Buzz nás nenechal ani na chvíli vydechnout. No uznejte, že takové tracky, jako „Show Me“ od Tiësta nebo „Black“ od MAKJ & Thomase, by nenechaly stát na baru ani vás. Alkohol tekl proudem, podrážky byly napůl prošoupané, někteří zažívali už jinou dimenzi a mě čekal poslední umělec tohoto večera.

Willem Rebergen, známější spíše jako Headhunterz byl headlinerem celého FLASH Festivalu a jelikož byl pro mě osobně i premiéra, nešlo zkrátka odejít pryč. Na kluka, který začínal původně u hardstylu, jsem byla více než zvědavá. I přes to, že se v poslední době dal spíše na progressive house, tak takové „slaďárny“ jako „Waiting For Love“ od Aviciiho byly to poslední, co bych od něj čekala. Stála jsem uprostřed haly a říkala jsi, jestli tohle opravdu hraje bývalý nejmenovaný král hardstylu?! Na oficiálních facebookových stránkách festivalu se jedna slečna zmínila, že pokud Headhunterz nezahraje alespoň deset hardstylových tracků, udělá na parketu žížalu. Nevím, zda jich bylo alespoň deset, nicméně holandský umělec se ke starým kořenům vrátil a kromě svých tracků jako „Won’t Stop Rocking“ nebo „Kundalini“ nás nakonec poctil i nefalšovaným hardstylem, na který zde každý čekal. Tímto „bordelem“ vzal DJ poslední síly i nám a za stálého skákání jsem festival opustila.

 

Sečteno a podtrženo. Akci hodnotím jako nad očekávaní. Bylo zde mnoho hudebních stylů, mezi kterými si mohl vybrat opravdu každý. I přes počáteční nejasnosti, co se line-upu a místa konání týče, se po hudební stránce akce opravdu povedla. V hale bylo sice vetší teplo, než bych si přála, ale na jakých indoor akcích vedro nebývá? Za co dávám palec nahoru, to bylo provedení stage a osvětlení. Někdo by mohl říct, že to bylo chudé, za mě to zkrátka nebylo přeplácané. Palec nahoru dávám za celkový výběr umělců, které organizátoři přivezli, a doufám, že tato akce zde nebyla naposled.

Video: Marcel Havlík

Photo Credit: Martin ‚Bubbo‘ Kubrycht