Belgický festival Tomorrowland je fenomén a navštívit ho, to je jako ponořit se do snu, ze kterého se nechcete probudit. Já jsem byl součástí toho snu a výlet do „země zítřka“ ve mně zanechal jen ty nejlepší pocity.

Letošní ročník populárního festivalu byl dvouvíkendový a podle smlouvy, kterou pořadatelé uzavřeli s radnicí malebného městečka Boom, tomu tak po několik dalších let pravděpodobně zůstane. My se letos rozhodli navštívit víkend druhý (poslední v červenci) a znovu na nás čekal velký festivalový zážitek s velkým Z. Na více jak šestnácti pódiích se představily stovky interpretů mnoha hudebních žánrů, od devadesátkového diska, housu, techna, trancu, DnB až po hardstyle. Neuvěřitelné dekorace, kvalitní hudební aparát a špičková organizace (ta je na samostatnou kapitolu), to vše dělá z Tomorrowlandu světovou jedničku.

Jestli v něčem Tomorrowland opravdu vyniká, tak je to právě organizace a přizpůsobení celého eventu návštěvníkovi. Celý kemp, který se nachází 750 metrů od festivalu, je přizpůsoben tak, aby se člověk cítil jako na dovolené. V kempu, ve kterém bydlí více jak 38 tisíc lidí, najdete pekárnu, cukrárnu, kadeřnictví, servis mobilních telefonů, hromadu restaurací, barů, sprchy, sauny, vířivky, kurzy jógy, kosmetiku, prádelnu (na obrázku níže) a další a další věci, které snad nejde ani všechny vyjmenovat. Belgičani jsou v tomhle světovou jedničkou a dobře to vědí.

V areálu festivalu se pak ponoříte do absolutní pohádky, která vypráví hudební příběh snad za všechny festivaly elektronické taneční hudby. Každý rok se velmi diskutuje nad podobou hlavního pódia, které letos znovu vypadalo úchvatně. Ačkoli se mi z vysílání prvního víkendu nezdál cirkusový stan jako něco speciálního, tak při osobní návštěvě byl opak pravdou. Až když jsem se postavil pod to obří šapitó, tak jsem ocenil velkolepost a promyšlenost. Nesměli chybět ani klauni, tanečnice či artisti, kteří letos předváděli neuvěřitelné kousky. Ať už se jednalo o balanc na obří tyči či chození po slepu na točícím kole, vždy se z jejich kousků tajil dech. Dobré je zmínit i obří mýdlové bubliny, rozstřikování citronové vody či prodej cukrové vaty přímo v útrobách hlavního pódia. Velkolepé!

Pátek

My jsme třídenní maraton započali v pátek na stage s názvem The Garden Of Madness, která byla kompletně postavená na vodě a měla skvělou květinovou výzdobu a která v pátek nesla podtitul Sexy By Nature. Hlavním tahákem pak byli jedni z headlinerů tuzemského Mácháč festivalu – Sunnery James & Ryan Marciano. My tam však dorazili v době, kdy se na své vystoupení chystal Cedric Gervais. Ten překvapil groovy setem s prvky elektra, kdy nemohly chybět ani dva jeho největší hity, a to remixy na zpěvačku Lanu Del Rey. Žezlo pak převzal Roger Sanchez, který je skutečným králem za mixážním pultem. Jen během prvních třiceti vteřin stihl dvakrát zaloopovat tracky a hrát ze třech různých šavlí. Jeho stylově čistý set se pak nesl na vlnách opravdového housu.

Tím se páteční kola Tomorrowlandu teprve rozjížděla. Na čase byl přesun na mainstage, kde svůj set rozjížděl americký rodák Kaskade. Jeho vystoupení nejsou v Evropě tolik obvyklá, protože jeho obří popularita tkví právě na západním kontinentu. Kaskade je známý především tím, že většina jeho setu je postavena na jeho vlastní produkci, která (znovu) není na východě tak známá jako na západě. Ke slyšení tak byly skvosty jako I Remember (spolupráce s deadmau5em), Atmosphere či Us (spolupráce s CIDem). Skvěle melodicky laděná show.

Tu zábavnou část programu pak předvedl Martin Solveig, který nezapomněl do svého setu zařadit i takové Levels od Aviciiho a chybět nesměly ani jeho hitovky typu Do It Right či Hello.

Z hlavního pódia následoval přesun zpět na The Garden Of Madness, kde měl od půl deváté své vystoupení Mescal Kid. Že vám to jméno nic neříká? A co když řekneme Steve Angello? Ano, to je jedna a ta samá osoba. Slavný Švéd totiž tohle alter-ego používá jako svůj alias pro svá techno a tech-house vystoupení. Ke Stevovi jsem nikdy nebyl objektivní, protože je to jeden z králů za mixážním pultem, a to stejné platilo i pro jeho temnější hudební stránku. Rychlé, šlapavé a melodické, víc není třeba vědět.

To Afrojack a jedno z jeho osmi vystoupení na Tomorrowlandu, to bylo jiné kafe. To nemyslím zle, Nicka a jeho hudební projev mám rád a stejně tak mi sednul i tady. Rychlé přechody, chvilka pískání, nějaký ten trap a hlavně velká dávka energie. Palec nahoru. Vrcholem pátečního večera však bylo představení dvou bývalých členů Swedish House Mafia – Axwell /\ Ingrosso. Ti kromě svých největších hitovek nezapomněli prezentovat ani své novinky More Than You Know či How Do You Feel Right Now. Jejich vystoupení bylo v první řadě postaveno na show a precizním poskládání trackselection, které je velmi osvědčené. Dav byl v jedné velké euforii, tohle prostě funguje.

Sobota

Druhý den byl ve znamení návštěvy Freedom stage, která hostila Axwellův label Axtone a která nahradila původní pódium s názvem Opera. Nově byl taneční parket krytý a po délce jeho stropu nabídl tři projekční pruhy s délkou několika metrů. Vše znovu působí obřím dojmem, který je dotažený k dokonalosti.

Dobře se sem hodil i sound od mistrů žánru groove – Tom Staar a Kryder. Ač Tom chvilkami hrál pomaleji a Kryder více melodicky, tak oba sklidili velkou pochvalu od publika a mohli jsme přivítat headlinera. Kolem sedmé hodiny večerní se na pódiu zjevil Axwell a odpálil další švédskou jízdu. Tentokrát však jinak, rychleji a lépe. Jeho set sklidil na internetu tak velké ohlasy, že se začalo diskutovat, zdali by neměl vystupovat bez Ingrossa. Ax totiž zahrál jinak, nejel jen legendární housové kousky, ale i nové věci, které seděly jak prdel na hrnec. Set měl hlavu, patu a od začátku byl jasně směrován k závěrečnému vyvrcholení. Rozhodně jeden z nejlepších výkonů za celé tři dny.

Hurá na hlavní pódium, tam totiž začínal úřadovat headliner AiR festivalu, který letěl z Hradce právě na Tomorrowland – KSHMR. Ten, stejně jako Kaskade, postavil set na své produkci a občas i ghostprodukci, kterou udělal. Jeho vystoupení se znovu řadilo mezi to nejlepší. Rychlé mixy, epické breadowny, melodické dropy s rychlým průběhem. To je Kašmír!

Vůbec ten sobotní program byl hodně nabitý, protože další skládačkou do naší mozaiky byl trancový král Armin van Buuren. Ten si získal dav velkou dávkou energie a pak svou vtipnou skladbou This Is a Test, kdy „fejkuje“ výpadek, který následně zkouší všechny aspekty systému. Chybět nemohl ani obligátní ohňostroj a dav byl jeho. Vůbec ta atmosféra na tomhle magickém místě je unikátní. Zní to jako klišé, ale to člověk pochopí, až když tam je. Pohltí vás totiž cosi kouzelného. Najednou neexistují žádné předsudky, žádná náboženství, všichni jsou přátelé a život je jedna velká párty.

Neděle

Třetí a zároveň poslední den bývá vždy hodně na krev, kdy v nohách máte několik desítek kilometrů, tělo už je unavené a já už přeci jen nejsem nejmladší. Co mě ale zaručeně hodí do latě, to je právě dobrá hudba. Tu nám v nedělním programu servíroval kolem páté hodiny odpolední hitmaker Alan Walker. Ačkoli jeho rádiové hity působí velmi odpočinkovým dojmem, tak maskovaný chlapec v černé kapuci tak za mixážním pultem rozhodně nepůsobí. Jeho pojetí bouncu, elektra a progressivu je skutečně zvláštní a na pomalejší tóny se dostalo až ke konci jeho setu, kdy zahrál Heading Home, Diamond Heart, Alone a Faded.

Otto Knows na hlavním pódiu pak zopakoval pár švédských klasik a já se přesunul na Freedom Stage, kterou měl v nedělním programu zarezervovanou Eric Pryd pro svou stáj Pryda. Jednou z hlavních hvězd pak byl asociální šílenec – deadmau5. Taneční parket praskal ve švech a mrtvá myš se odvděčovala směsicí techna a elektra, tak, jak je jeho zvykem. Dav byl naprosto u vytržení, když hrál The Veldt (Tommy Trash Remix) a při Ghosts N Stuff to chvilkama vypadalo, že to celé spadne. Nechyběla krysí hlava, ulítlé projekce a nějaký ten trolling. Toho se Joel dopustil, když vzal do ruky mikrofon a zvolal: Put Your Fucking Ha … hahahaha. Tím chtěl dát jasně najevo, co si o „hajpování“ davu za pomoci mikrofonu myslí. On jej vlastně ani nepotřeboval, protože atmosféra byla i tak neskutečná. Pomyslnou třešničkou na dortu pak byl závěrečný track Polaris, který mě dokázal rozložit na milion kousíčků.

Ujít jsme si nemohli nechat ani výkon krále Erica, který se představil v dvouhodinovém setu. V první polovině to bylo říznuté hodně do techna a slyšeli jsme spoustu věcí z jeho aliasu Cirez D, který se vyznačuje právě syrovějším beatem. Tu druhou polovinu jeho setu jsme obětovali a přesunuli se na hlavní pódium, kde druhý víkend uzavíral Martin Garrix.

Ten se klasicky zaměřil na ověřené singly a hned zkraje do nás pálil Byte, Turn Up The Speakers, Virus, Gold Skies či The Only Way Is Up. Nechybělo ani Scared To Be Lonely či In The Name Of Love. Martin to klasicky rychle mixoval a udržoval dav ve varu za použití mikrofonu. Určitě jedna z těch nejlepších show za celé tři dny.

Stejně jako Martinovo vystoupení, tak i celý Tomorrowland utekl jako voda. Nechci se závěrem opakovat a celý event chválit do nebes. Nebyl jsem všude a nevím všechno, ale zdravý rozum mi říká, že těžko na planetě budete hledat lepší festival. Pokud jste party člověk, tak jeďte, protože tohle je jedna velká pohádka.