Jasně, jasně, není to úplně žhavá novinka. Ti, kteří scénu elektronické taneční hudby sledují každý den na sociálních sítích, tak moc dobře vědí, že nové album DJ Snake spatřilo světlo již 26. července a za tu dobu ho mnozí z Vás „sjeli“ již několikrát. Nicméně, pracovní povinnosti mi dovolily se k albu prokousat až teď.

Deska nese název Carte Blanche a obsahuje 17 skladeb, včetně hitovek Taki Taki a Magenta Riddim. To jsou skladby, které pomáhají se francouzskému umělci zapsat na poli mainstreamu, ačkoli jeho sety se často nesou v mnohem tvrdším duchu. Popravdě mě velice překvapilo, kolik „slabších“ kousků album obsahuje.

Tím nemyslím kvalitu skladeb, protože zvukově byste u tohohle díla hledali marně jakoukoli chybu. William Sami Étienne Grigahcine (jak zní Snakeovo občanské jméno) je skutečně mistrem produkce a kvalita je na nejvyšší úrovni. Slabšíma kouskama myslím tvrdost jednotlivých skladeb, které se ve většině případů inspirují moderním EDM popem či rapem.

Za mě tak musím říci, že suverénně nejlepší track z celého alba je spolupráce se Zomboyem, která má opravdové grády s naprosto fantastickou šířkou zvuku a hutného lámaného beatu. Jen je trochu škoda, že takových tracků tam není víc.

Co ale ten zbytek? Tím neříkám, že zbytek alba je špatný. Ba naopak. Pokud k budete k ostatním singlům přistupovat jako k „poslechovkám“, tak Snake má určitě co nabídnout. Ba co víc, převyšuje drtivou většinu EDM popových věcí a rapová část jakbysmet. Osobně si myslím, že se jedná o jedno z nejlepších alb letošního roku. Tohle je trefa do černého.