Před několika dny jsme zde psali o tom, že legenda taneční hudby Steve Angello, hraje bootleg českého producenta vystupujícím pod jménem David Novacek, viz. zde. Takže když se nám naskytla příležitost udělat s tímto velice sympatickým a talentovaným umělcem rozhovor, ani chvilku jsme neváhali. Takže pokud vás zajímá kdo doopravdy David Novacek je, ať už po profesionální či osobní stránce, věnujte chvilku svého času následujícím řádkům.

Ahoj, tak ze začátku začneme lehce formálně. Mohl by ses nám představit? Určitě nebudeš jen ten DJ ,co udělal Bootleg, který hraje Steve Angello, bývalého člena Swedish House Mafia.
Ahoj. Jmenuju se David, jsem obyčejnej kluk z malýho města, který žije dva životy najednou. (smích). Od tří a půl let do osmnácti jsem hrál hokej a byl vedený celkově ke sportu, který mě baví a dělám pořád. Jen toho hokeje jsem musel nechat kvůli zádům. Postupem času jsem ale taky zjišťoval, že se neobejdu bez muziky.

Co bylo tím hlavním důvodem proč si stal DJ, co tě k tomu vedlo?
Takový největší impuls byl člověk jménem Marek Řeřicha, který byl tenkrát zakladatelem pořadu Dance Extravaganza na rádiu Evropa 2. Do dnes si pamatuju, jak rodiče koukali na tv a já vždy v sobotu večer seděl vedle nich se sluchátkama na uších, poslouchal Marka a nahrával si to na kazetu. Byl můj sen se s nim setkat a dělat co on – mixovat písničky do sebe.

A setkal jsi se s ním?
Ano. Kontaktoval jsem ho, sešli jsme se, když byl hrát v Karlových Varech a pak už jsem za nim jezdil do rádia, byl s nim, když vysílal a míchal živě v rádiu. Bylo to pro mě něco nepopsatelného a užíval jsem si to do chvíle, než řekl: jdu na záchod, vem to za mě, hraj. V tu chvíli jsem nechtěl existovat, protože mladej klouček, kterému je 18 let, měl najednou hrát živě v pořadu, který měl největší poslechovost několik let po sobě a byl hodně sledovaný.

Kolik ti bylo let, když ses rozhodl, že právě tohle je to co tě baví a co bys chtěl dělat?
Tak nějak od malička jsem byl blázen do muziky, ale poprvé jsem se za mixážní pult postavil v patnácti letech na dětské diskotéce, kterou jsem odehrál a majitel přišel a řekl: V sobotu hraješ pro dospělý. Postupně jsem s majitelem trávil i volnej čas a každej den v týdnu chodil 3km pěšky s 90. deskama na zádech trénovat na gramofonech, za co mu dodnes moc děkuju, že mi to umožnil. Hrál jsem si tam celý odpoledne pro sebe a makal na sobě.

Produkuješ i svou vlastní muziku?
Ano, to byl můj další sen. Dělat vlastní muziku a zjistit, jakej je to pocit, když hrajete svůj track a lidi na něj tancujou, nebo za váma dokonce přijdou a zeptaj se, jestli můžu říct název. Zrovna teď mi vychází další EP, na kterém lidi najdou tři nové letní tracky. Bez vlastní produkce je člověk ztracenej, nic, jen normální pouštěč cizích tracků, který se nepodívá nikdy dál do světa, protože dnes už hraje každej Pepík, co má doma notebook.

Mohl by ses s námi podělit o tvém studiovém vybavení? Na čem pracuješ?
Pracuju na počítači iMac od firmy Apple v softwaru Ableton + samozřejmě studiové monitory, zvuková karta, klávesy. Tyhle základní věci si myslim, že by měl mít každej, kdo to bere vážně a chce něco takového dělat.

Když jdeš do studia, už máš v hlavně myšlenku co chceš dělat, nebo si prostě sedneš a jen tak si skládáš až z toho nakonec něco vzejde?
Já snad muziku vnímám a poslouchám i když spím (smích). Někdo na mě mluví a já ho poslouchám na 50% , protože mam v hlavě nejspíš nějakej přehrávač. Ve studiu jsem denně a pořád něco dělám. Někdy jdu rovnou s nápadem, někdy začínám od nuly a něco se z toho klube. Kolikrát jdu spát třeba ve 4 ráno, lehnu si, začne se mi hlavou honit nová melodie, nápad, tak zase vstanu a jdu to udělat, než se mi to z hlavy vykouří. Ráno pak vstanu, chci jít do posilovny, ale ono mě to žene opět do studia, kde najednou kouknu na hodiny a je zase už odpoledne. Někdy dělám, dělám a zachvíli zjistim, že třeba 5 hodin už nejím, nepiju, jak jsem do toho zakouslej.

Jak dlouho ti průměrně zabere vytvořit skladbu?
Jak kterou. Některou máte třeba hotovou za dva dny, ale pak jí měsíc ladíte a doplňujete. Zmiňoval jsem moje nové EP, tak na něm vyjde hlavní track MuziCunt, který jsem ladil, hrál sám, zkoušel a upravoval třičtvrtě roku, než jsem byl spokojenej. Já něco udělám a vždycky i ten kousek si dám do iPhonu, do sluchátek, prostě všude kde můžu a poslouchám to na různých zařízeních a zvuku pořád dokola. Jdu se projít, běhat, cokoliv a tam pak slyšim ty nedostatky a to, co mám ještě předělat. Neříkám o sobě, že jsem profesor, nebo člověk, kterej dostal za remix Grammy. Já dělam svou vlastní produkci teprve necelé dva roky. Dřív jsem míchal jen sety do různých radií, nebo na přehlídky, Miss apod. Myslim si, že kdybych šel do studia s nějakou světovou špičkou, tak jen koukam a nechápu, co dělá. Ale učim se a makam na sobě. Navíc nebejt bráchy, tak asi taky nejsem, kde jsem. On je technickej tip a nevadí mu studovat návody a videa, jak co funguje. Já to nejvíc nesnášim, ale nezbylo mi nic jinýho, než se to postupně naučit.

Kde čerpáš inspiraci pro skládání svých skladeb či remixů?
Jak už jsem nakousl na začátku ty dva životy co žiju, tak v tom druhým dobíjím baterky a čerpám. Tzn., že jdu do posilovny, běhat, do bazénu, sauny, kde vypnu a mám takovej ten prostor na nápady. Když ne takhle, tak si jen tak lehnu a koukam do stropu. U mě je problém, že neumim bejt chvíli v klidu,vypnout uplně a nic nedělat.

Posilovna, běh? Jak často?
No snažím se co nejvíc. Mám rád dřinu, tvrdej trénik. Třeba až takovej, že odcvičim nohy a 3 dny nemůžu vstát z postele. To mě baví nejvíc. Žiju tim, baví mě to strašně moc. Nikde se nevystavuju, nechodim na žádné soutěže, ale celkové mě baví makat a i ta zdravá strava, co  k tomu patří. Nejhorší je pro mě to dát dohromady s tou muzikou, protože vstát po odehrané akci, nebo celé noci ve studiu a jít cvičit je kolikrát peklo. Když ne muzika, tak zase ve dvě ráno začínají zápasy NHL, kde koukám hlavně na Jardu Jágra. Je to se mnou těžký (smích)

Jaké hudební žánry ti jsou nejbližší, nebo tohle škatulkování nemáš moc rád?
Mám rád muziku, kde jsou nástroje, kde se něco děje a ne to, co se děje teď a co začalo hejbat světem. Nejbližší je mi veselej Happy House, letní melodie, u kterých lidi pijou Mojito, smějou se a baví. Pak Deep, Tech House a Progressive, kterym myslim ten pravej, původní a ne ten zvanej EDM, kterej je teď.

A hned máme na světě další otázku. Co si teda myslíš o současném stavu hudební scény a současné mánii kolem ‚EDM‘ scény?
Já se tomu bohužel jen směju a už mi to není ani líto. Když někomu stačí, že to kope, bouchá a má to 7 minut dokola tři hnusně upípaný zvuky, tak k tomu nemám co dál dodat. To u mě není muzika a už vůbec né umění a kvalita. Už je jen pár lidí na které bych se šel podívat, jak hrajou. Zrovna teď skončil Ultra Music Festival v Miami, kde vystoupilo mnoho Djs a co k tomu řeknu je jen to, že bohužel všichni hráli uplně stejně, jen ty tracky šly jinak za sebou až na pár vyjímek jako byl Eric Prydz, Deadmau5 a Steve Angello.

Nakousl jsi nějaká jména. Kdo teda patří mezi tvé oblíbené Dje, producenty, a proč?
Už dlouho mám rád Italské duo The Cube Guys, od kterých mám doma ještě vinyly. Nikdy neuhli ze svého stylu, každej jejich track je dokonalej a v top 100 na celém světě. Navíc se mi splnilo, že jsem měl možnost je poznat osobně, jít s nima na večeři a odehrát akci. Jsou to ty nej lidi, co jsem v týhle branži poznal a nejvíc jim fandim. Milý, skromný, zábavný, za všechno vám 3x poděkujou, prostě super. Dodnes jsme skoro denně v kontaktu. Další jména už jsem zmíníl a to jsou Deadmau5, Eric Prydz, Bob Sinclar, Hardsoul, Nic Fanciulli a MK (Marc Kinchen), kteří mají svůj zvuk, směr a taky nikdy neuhli mezi ty současné EDM. Jde to prostě i jinak, kvalitně a třeba jméno Nic Fanciulli bude jen málo kdo znát, ale i on nemusí dělat upípaný ‚kraviny‘ a hraje na světově uznávané párty Sensation a má residenturu v těch nejlepších klubech na světě. Na konec je u mě asi zbytečné, zmiňovat člověka jménem Axwell, který je pro mě takový kapitán všech. On podle mě přinesl ten pravej house. Podívejte se např. na track SOULSEARCHER- Feelin` Love (Axwell vocal mix), který do dnes kdykoliv zahraju, tak hřeje u srdce a lidí se můžou zbláznit.

Kdyby sis mohl vybrat mezi hraním v klubu nebo v hale, co je ti bližší?
Obojí má svoje, ale vždycky jsem měl radši ty párty v klubech a barech, kde jste s lidma víc v kontaktu, jsou u vás a ne jak v hale, kde jste od nich 10 metrů. Ale jak jsem řekl, hala je taky dobrá, kort, když před sebou vidíte ten dav.

Patříš mezi ty, co jim nevadí kratší sety, třeba hodina a půl, nebo máš radši delší, ve kterých můžeš vzít lidi tzv. na cestu.
Abych řekl pravdu, tak už mě ty celé noci nebaví a nemám na to sílu (smích) .Pro mě je ideal přijet a zahrát hlavní čas – dvě, tři hodiny. Ale zase kolikrát jsem zůstal hrát až do rána, protože se ta párty tak vyvedla, že se vám prostě nechce přestat hrát a užíváte si to se známýma až do rána. To mi určitě kolegové Djs potvrdí.

Jak dlouho jsi hrál nejdéle?
Myslím, že od 21:00 do 07:00.  Já si rád vždycky zahrál pěkně postupně Deep, TechHouse, Happy House, Progressive, a zkoušel nový tracky. Celou tu noc si takhle pěkně postavil. Jediné, co nesnášim je, když se nějaká akce nevydaří a nejsou lidi. To pak nemám vůbec nápady, nejde mi míchat, prostě nic. Ale to asi nemá rád žádnej DJ.

Bez jakých věcí, se na párty neobejdeš?
Bez těch lidí (smích).

Jaký tvůj oblíbený klub u nás, pokud to není tajné.
Miloval jsem Celnici, než skončila, pak klub Fragola, který byl krásný a útulný. Maxim Bar v Praze, SaSaZu, Duplex (Most) a Unico Me v Teplicích, kde jsem taky nechal kus života.

Tvoje oblíbené pití?
Neperlivá voda, kafe, Johnnie Walker, Mojito.

Jakou hudbu posloucháš ve svém volném čase?
Coldplay, Michael Jackson, Pink, Robbie Williams, U2, Barry White a pak tu starou kvalitu, za kterou stojí kytarista Nile Rogers (Chic, Duran Duran atd.)

Hraješ na nějaký hudební nástroj?
Učím se na piano a kytaru.

S tím také souvisí další otázka, kolik tvého času ti hudba zabere? Ať už produkce, či příprava na hraní.
Jak už jsem řekl, jsem u toho denně. Pořád si něco připravuju, předělávám tracky tak, abych je hrál jinak než ostatní a byl jsem prostě svůj.

Máš i další záliby kromě hudby a sportu?
Filmy,kino. Jsem milovník filmů, hlavně kriminálek. Pak zahrada s rodinou, kde se griluje, pije kafe, povídá, odpočívá.

Už se ti stalo, že by to po tobě chtěly holky telefonní číslo nebo email?
V dnešní době? Všechno to řeší si myslím Facebook ne? (smích) Určitě stalo, ale já mám takovej svůj svět, do kterého si pustím málo koho.

Funguje na české scéně, nějaká řevnivost mezi DJs? Setkal ses vůbec někdy, s něčím takovým
Asi jo, ale já si toho nevšímám, jdu si svojí cestou a moc se do ničeho nemíchám.

Máš nějaký pikantní či zábavný zážitek u tvých cest?
To bychom tu byli ještě v létě 2015. Kdykoliv někam jedeme, je neskutečná sranda, samý žážitky, děláme kraviny, prostě si to užíváme. Jedna taková perla byla asi po akci v Teplicích, kdy nám někdo během noci ťuknul světlo u auta, alarm vymlátil celou baterku, auto nemělo zámky na klíč, jen na dálku, bundy v autě a venku zrovna rekordních mínus 22 stupňů. Domů jsme jeli vlakem, auto tam nechali a v posteli jsem byl se třema angínama až v 10 ráno.

Dokážeš si sebe představit, že hraješ i ve svých 40.letech?
Dokud uslyšim, budu se hejbat, budu hrát. Klidně šedivej, mě je to fuk (smích)

Co bys doporučil mladým, nově vznikajícím Djs?  
Buďte svoji, mějte svůj styl, svoje nápady a nikdy nikoho v ničem nekopírujte. Kdo tohle dělá, nemá nic. Když někdo bude kopírovat vás, tak budete vědět, že to děláte dobře. Běžte svou cestou, za svým snem, tvrdě na sobě makejte a nezapomeňte na pravidlo, že míň je vždycky víc. V téhle době už to máte strašně lehký. Dal bych vám dobu kupování desek, hraní z gramofonů a aby o vás někdo věděl jste namnožili a potiskli nespočetně svých promo CDs, za všechny peníze, co jste měli + to CD míchali živě. Teď je na všechno internet a program, kterej to míchá sám. Na závěr rada pro toho, kdo to bude dělat jen proto, aby se vystavoval a zviditelnil před lidma, nebo jen pro peníze, ať radši ani nezačíná.