Roudnice nad Labem není příliš typické místo na pořádání větších akcí (pokud tedy nemluvíme přímo o nadnárodních značkách – v Roudnici se, pravda, konala třikrát Creamfields, Carl Cox Festival či Pleasure Island) a tamní obyvatelé nemají mnoho šancí si někde zaskákat rytmu elektronické taneční hudby. O to větší jsem měl radost, že pořadatelé mají „koule“ a něco takového jako The One Festival pořádají právě zde. Konkrétně basketbalová hala Pod Lipou, která mi přišla jako docela vhodný prostor na event tohoto typu. Mejdan byl unikátní hlavně svým line-upem, protože sliboval to nejlepší z tuzemské EDM scény a hudebně bylo rozhodně o co stát. A jelikož nejsem žádnej línej Pražák, ale aktivní Pražák, tak jsem se rozhodl těch pár kilometrů po dálnici D8 vypravit autem a celé to „čeknout“ z vlastního pohledu. Zde je TiGiho pohled na celou událost 😉

Do areálu jsem přijel chvilku před půlnocí a za směšných (čti: velmi příjemných) padesát korun jsem postavil své auto na hlídané parkoviště a mohl jsem směle vyrazit do vnitřních prostor. Ještě předtím jsem minul kasu, kde za vstupenky na místě chtěli 249 Kč (v předprodeji se prodávaly dokonce za 149 korun). Pokud vezmu v úvahu line-up a velikost akce, tak si myslím, že se jednalo o velice příznivou cenu. Cestou jsem minul i nějaké ty stánky s jídlem a šatnu a pak už přišel hlavní vchod. Za plentou se skrývala menší sportovní hala, kterou byste ve městě o velikosti kolem 10 tisíc obyvatel přesně čekali. Stage umístěná na délku, s velkým barem v zadních prostorách, byla docela slušně zaplněná a několik stovek tanečníků se hýbalo do rytmu udávaného Chrisem Sadlerem.

Ten předváděl zajímavý „techy-sound“, který byl na jeho poměry, řekl bych, málo funky. Ačkoli jeho styl není přesně to, co bych běžně poslouchal, tak musím uznat, že anglický rodák s davem hýbal poměrně slušně a i když se nejednalo o žádné mainstreamové tracky, tak si dav jeho hraní velice příjemně užíval. Jeho set bych vyzdvihl ještě z jednoho důvodu, a tím byl vývoj. Gradování hudby a celého vystoupení je jedna z věcí, na kterou dnešní DJs často zapomínají, ale tady tomu tak nebylo. Hodinová projížďka v tech-housovějších rytmech určitě nebyla od věci a na Chrisovi je znát, že je to profík s několikaletou praxí. Největší radost mi pak udělal nejhranější skladbou večera Reepublic – Pantheon.

the one festival 1

Na pódiu pak veterána vystřídala mladá krev v podobě DJky Mejsi a jednoho z organizátorů celého eventu, kterým byl MIO. Ten na mejdanu oslavil své 25. narozeniny a publikum mu pochopitelně nezapomělo zazpívat a popřát Happy Birthday. Světelná, laserová a dokonce ohnivá show se mohla rozjet naplno a za vizualizaci si od nás pořadatelé zaslouží taktéž palec nahoru. Na místě nechybělo několik ohnivých „stožárů“, laserů a po stranách konstrukce byla i dvě plátna s promítáním. Na co si ale potrpím nejvíc, to je určitě kvalita zvuku. Ta byla celý večer velice slušná a míra hlasitosti byla tak akorát, u pódia to netrhalo uši a naopak na druhém konci haly jste velice dobře slyšeli. To pro svůj set využila i zmíněná dvojice, když se do éteru dostali takové pecky jako C.U.B.A. od Calvin Harrise, Eparrei (W&W Remix) či Amen Yea v editu samotné Mejsi. I na davu bylo vidět, že si celé jejich hraní užíval, několik nadšenců z Kladna si dokonce vyrobilo transparent, který Miovi blahopřál k jeho narozeninám. Ke konci svého setu si pak Mio s Mejsi na pódium vytáhli DJe a producenta Pauli Gabrieliho, který složil hymnu pro tehnle festival a nezapoměli jí odprezentovat a pustit. Na konci nesměly chybět zasloužené ovace a za mixážní pult vtrhla dvojka, na kterou jsem se těšil z celého line-upu asi nejvíce.

Richard Reynolds a Manene se své role zhostili výborně a bylo vidět, že se kluci připravovali. Hned první track, který v jejich setu zazněl, byl mash-up Shake It (Richardova produkce) a This Is Fragola (Maneneho produkce), mimo jiné musíme také ocenit modní sladěnost těchhle dvou štramáků. Po stránce jejich vystoupení to bylo podobné, a to když Roman se zhostil role MCho a Richard naopak toho muže za pultem. Nesměly chybět tracky jako Superjam, C.U.B.A., Maneneho edit Paybacku a GO či nový Reynoldsův track (zatím bez názvu), který má epický breakdown a nadupaný drop. Sice mi občas přišlo jejich vystoupení takové neucelené a bez vývoje, na druhou stranu kluci dělali show – a o to tady jde. Dav se výborně bavil, ruce létaly na hlavou a došlo i na sit-down-moment. Za sebe dávám palec nahoru a těším se na jejich další společnou show.

V ten večer se za DJským pultem objevovaly většinou dvojice v exkluzivních b2b setech a nejinak tomu bylo i při vystoupení Briana s Lafayettem. Musím říci, že tyhle dva matadory jsem slyšel týden předtím na Gravity Festivalu a tentokrát mě bavili ještě o něco víc. Z mého pohledu se ten večer jednalo o nejlepší DJ set, který jsem na hlavním pódiu slyšel. Mělo to koule, mělo to gradaci, mělo to šťávu a hlavně to mělo ty správné tracky. MAKJ – GO (Showtek Edit), Martin Garrix – Wizard vs. Reepublic – Pantheon či Deorro – Dechorro … chvilkama jsem myslel, že to tam spadne. Zkušenost v podobě rychlého a přesného mixu z nich přímo vyzařovala. Stejně jako všichni ostatní měli na své hraní hodinu a věřte mi, že ta v tomhle případě utekla jako voda. A na stage se už už hrnulo šílené duo – Matamar.

the one festival matamar

Za svůj život jsem viděl spoustu, ale opravdu spoustu DJů vystupovat, ale nikoho, kdo by skákal tak vysoko do vzduchu 🙂 Fanouškům se to jejich řádění určitě líbí a stejně tak i jejich trackselection (objevil se totiž také transparent, tentokrát s jejich logem). V jejich setu oproti ostatním převažovalo více electro prvků, a tak zazněly věci jako Wolv od Dyra, Rocket Pimp – Red Mist či W&W & Headhunterz – Shocker. Pochvalu pak ode mě dostanou ještě za přizpůsobení hraní vůči času, který dostali k dispozici. Pro někoho samozřejmá věc, ale spousta DJs na to v dnešní době kašle, kluci však ukázali, že se s tím umí vypořádat a bavili publikum. I přes pokročilejší dobu bylo na parketě stále mnoho tancechtivých lidí, kteří šlapali zelí ostošest. A ačkoli mě to celé bavilo a chtěl jsem si ještě poslechnout poslední dvojici – Roberta Chocholu s Mikem Morphinem, tak mé nachlazení bylo bohužel proti a odebral jsem se nedobrovolně domů.

Závěrem bych chtěl vyjádřit respekt organizátorům, že něco tak velkého dokázali udělat na maloměstě, navíc v podmínkách, kde to není úplně jednoduché. Ano, viděl jsem několik chyb, jako bylo shrnování koberce, o který se zakopávalo, či nedostatečně značená techno stage (upřímně řečeno, mám pocit, že na hlavní stage se toho dělo tolik, že by propříště možná i stačila). Ale to organizační nadšení, které z tohoto eventu přímo vyzařuje, tyhle věci dokonale kompenzuje. Miluju lidi, kteří jsou pro něco zapálení a umí to dotáhnout do konce. Díky moc a doufám, že se uvidíme zase za rok.

Za housemagazine.cz – TiGi