Neskutečné se stalo skutečností a já měl tu možnost se druhý zářijový víkend (na festivalu Lollapalooza v Berlíně) potkat na dvacet minut s největší hvězdou elektronické taneční hudby Martinem Garrixem. Dojmy jsou neuvěřitelné.

Myslím, že první otázka je jasná. Co od Tebe můžeme dneska čekat?
Dneska je to poslední show, kterou dělám s ANIMA production. Celé léto jsme měli dva kamiony, které s námi jezdily po celé Evropě. Chtěl jsem lidem přinést „full Garrix show“, včetně laserů, světel, ohňů i dalšího pyra. Bylo to skutečně bláznivé a dneska je to úplně naposledy v tomto roce, co bude má show takto veliká díky ANIMA. Podobné show budeme dělat opět až příští rok.

Dneska to bude jenom o Garrix music, chci zahrát nějaké nevydané tracky. Bude to nářez.

Koukám, že tu v Berlíně nejsi sám. To je Dean Lewis?
Ano, chystám nový song s tímhle borcem. Ale nebudu ho dneska hrát. Ještě nikdy jsem ho nehrál. Máme ho dokončený z 95 procent a já nechci hrát věci, dokud to nebude ta stoprocentní verze. Rád dělám pořádně a pečlivě.

Letos jsi hrál na desítkách festivalů. Jaká byla vůbec ta nejlepší show v roce 2019?
Pro mě bylo velmi speciální hrát na Sziget festivalu. Vystupoval jsem tam už v roce 2015 a byla to jedna z mých prvních velkých show na festivalech. Pamatuju si, že jsem tenkrát vlezl na stage a řekl si: „Kuuuuu*va, to je šílený, chci tohle dělat každý den, navždy“. Bylo skvělý se tam po čtyřech letech vrátit a ta energie od lidí byla neuvěřitelná. Jako kdybych se vracel domů.

Tohle léto pro mě bylo hodně i o emocích. Měl jsem zranění kotníku, to asi všichni vědí. Lékař mi nařídil zrušit na celý měsíc mé show, což bylo fakt strašné. Ale potom, první show po návratu… měl jsem speciální protézu, nemohl jsem pořádně skákat. Ale bylo takové velké vítězství pro mě.

První víkend v červenci přišla Ushuaïa Ibiza a od tohohle momentu léto pokračovalo v naprostém šílenství.

A co zbytek roku? Hraješ na ADE, kde máš dvě show…
Mám teď dva týdny volna. Ehm… „volna“. Musíme dokončit náš song právě před Amsterdamem, tenhle týden budeme natáčet i videoklip. Mám strašně dlouhý „to do list“ a když se na něj podívám, tak se začínám stresovat. Ale hodně času ještě plánuju strávit ve svém studiu, jet domů, za rodinou – rodiči, sestrou, za kamarády.

Za dva týdny moje tour pokračuje. Budu dělat Ameriku a Čínu, nezastavím se.

Když se bavíme o spolupracích s různými umělci, teď nemyslím jenom Bonna, ale i ostatní collaby… Jak vznikají. Jak to je? Ty se dáš do kontaktu s nimi? Oni s Tebou?
Většinou je to tak, že je já kontaktuju. Když slyším ten jejich hlas… to je jako: „Ku*va, to je nádhernej hlas, chci s ním nebo ní spolupracovat.“ Stejně jako s Deanem. Dostal jsem demo od něj a když jsem slyšel jeho hlas, věděl jsem, že spolu uděláme song.

A to je tak, že jim už pošleš rozpracovaný track nebo oni Ti pošlou text písničky a Ty pak doděláš drop?
To je docela vtipný. S Deanem jsme měli jenom nějakou melodii, kterou jsme spolu dávali dohromady ještě pro jiný, budoucí song, a potom mi napsal: „Mám skvělej nápad, chci s Tebou ještě něco zkusit dát dohromady“. Potom Dean přiletěl do Amsterdamu.

Dva dny jsme strávili prací na lyrics a nahráli jsme je. A to je můj budoucí song. Ale každý můj song má vlastní příběh.

S Bonnem jsem hodně spolupracoval, udělali jsme spolu „Home“, předtím „No Sleep“. A ten náš song jsme začali tvořit tak, že jsme fakt nemohli spát po tom, co jsme měli za sebou premiéru „High On Life“ na Tomorrowlandu 2018. Pamatuju, jak jsme sledovali videa na internetu a řekli si: „Ku*va, to je šílený“. Koukali jsme na reakce na „High On Life“. A pak jsme si jen tak brnkali… znáš to, má to každý člověk, který je aspoň trošku kreativní. Dostali jsme inspiraci. Tu inspiraci dostaneš kdekoliv. Když jdeš spát, když jsi na záchodě. Na tom nezáleží. Ale to je krása toho tvořit hudbu.

K novému songu máš tedy nahraný hlas… (Martin skáče do řeči)
Jsem teďka ve verzi číslo 23 s naším songem. Haha. Váháme, jestli je to finální verze. Chci ještě změnit pár drobností. Dean říká, ať to neměním. Může to být lepší a lepší, hledali jsme to nejlepší.

Bude se to jmenovat „Used To Love“. Nikdy jsem ten název neřekl, je to poprvé, co to někomu říkám.  Velmi se těším, až song bude venku. Deanův hlas je parádní.

Vím, že jsi tuhle otázku už asi dostal, ale jakým druhem zvířete by ses charakterizoval?
Haha. Nevím. Možná klokan, protože strašně moc skáču? Jestli bych mohl být nějaké zvíře, chtěl bych být pták, abych mohl létat.  Jo, už vím. Netopýři taky umí létat. Byl bych Batman.

Když cestuješ, tak máš určitě dlouhý seznam různých požadavků. Co je nejvtipnější věc ve Tvých požadavcích?
Víš, moje požadavky jsou docela nudné. Chci nějaké pití, prostor pro odpočinek. 95 procent jsou to technické aspekty, protože chci, aby byla moje show dokonalá. Různá technická ho*na, jako mikrofony, jak daleko musí být ta věc od druhé. Takové detaily, kterých si normálně nevšimneš.

Včera jsi hrál v Itálii, kde se zrovna tento víkend jede závod Formule 1. Máš takhle v nabitém programu možnost se podívat na jiné kulturní nebo sportovní akce a trošku vypnout?
Jooo, to máš pravdu. Můj hodně dobrej kamarád je jezdec Max Verstappen, takže se ho snažím podporovat a sledovat. A taky fotbal občas sleduju. Ale jinak nemám moc času, zaměřuji se co nejvíce na tvorbu hudby.

Každý den, co vstanu, chci jenom dělat muziku a to je prostě skvělý dělat, co tě baví.

Jsi DJ, vystupuješ po celém světě. Co je pro Tebe vůbec nejtěžší, když hraješ na nějaké akci? Co Tě třeba odlišuje od jiných umělců?
Myslím, že se moc neliším od ostatních umělců. Je jedno, jestli jsi DJ nebo zpěvák a podobně. Nejtěžší je, že jsi prostě daleko od domova. Jsem strašně šťastný, že mohu po festivalech cestovat se svou rodinou a kamarády. Můžou se ke mě přidat na tour kdykoliv chtějí, což mi dělá atmosféru jako doma.

Když jsem začal cestovat a vystupovat po světě, tak mi bylo patnáct. V šestnácti jsem udělal „Animals“, což mělo za následek naprostý boom v počtu akcí. Pamatuju, že moje první tour byly jen já a můj tour manager. Byl jsem z domova 3 týdny. Víš, vystupovat je strašně super, ale pak jsi sám na hotelu. Bylo to náročné, nemohl jsem vzít s sebou svojí rodinu. Ale teď už si to můžu dovolit a je to strašně super. Jsem nejšťastnější člověk.

Chci šířit radost. Když Tě vidím se smát, tak se směju taky. A když máš show a tisíce lidí se smějí, tak nemám slov. Lidé si jdou show užít, spojí se spolu. Zapomenou na všechny ty ho*na, co mají doma. Nemyslíš na starosti, jen posloucháš muziku. A opravdu, když ostatní jsou šťastní, tak já jsem taky.

Martine, díky moc za Tvůj čas!

P.S.: Děkuji i všem, kteří mi dali možnost se s Martinem potkat – managmentu, STMPD rcds.,  Sony Music i lidem, se kterými jsem se mohl díky tomu spřátelit.