Po loňském úspěchu Sun festivalu se organizátoři rozhodli mejdan zopakovat, a to pod značkou AIR. Ten zachovával koncept vstupu zdarma, při registraci na webových stránkách, ale jen do určitého data. Po dobu dalších několika týdnů se lístky daly zakoupit za cca 200 Kč (tedy cca jedno menu v Mekáči). Párty byla dvoudenní a na hlavním pódiu se představily takové hvězdy jako W&W, Tony Junior či Jewelz & Sparks … no neber takovej line-up za dvě kilča. Já jsem měl bohužel v sobotu pracovní povinnosti, a tak jsem se rozhodl navštívit jen páteční den festivalu, kterému dominovala právě zmíněná „Wéčka“. Jak to celé vypadalo a jak se mi festival líbil? To se dozvíte v mém reportu.

Kdo ve Festivalparku v Hradci Králové někdy byl, tak jistě ví, že se jedná o areál bývalého letiště, který poskytuje několik hangárů (v nichž jsou umístěna vedlejší pódia) a uprostřed areálu se pak nachází hlavní scéna. Ta letošní byla skutečně veliká a prakticky se jednalo o stejné pódium, které bylo před týdnem viděno na Calvinu Harrisovi v Praze. Po stranách se nacházely dvě obří LED obrazovky a pochopitelně i masivní soundsystém. Ten můžeme pochválit, protože zvuk byl během celé dne velmi pečlivě vyvážen a čistota středů a výšek byla na skvělé úrovni, stejně tak jsem nezaznamenal příliš přepálené basy (jak je občas v ČR zvykem). Zvukaři tak od nás mají jedničku, stejně tak i vizuální show, kterou se dařilo řídit velmi synchronizovaně.

air festival jzd jaquilin

Do areálu jsem dorazil poměrně pozdě a po zaparkování auta jsem se rozeběhl přímo ke vstupu. Zde mě čekala obligátní kontrola a už jsem si to štrádoval dlouhou asfaltovou cestou přímo k hlavnímu pódiu. Poté, co jsem dorazil, mě čekal mírný šok. Kde jsou lidi? Letošní ročník se i přes přízeň počasí v tomto ohledu moc nevyvedl. Ačkoli promo na tuhle akci bylo velké, line-up kvalitní a vstup zdarma, tak ani to nenalákalo lidi, aby přišli ve větší počtu. Při prohlídce hangárů jsem pak zjistil, že se v nich příliš mnoho tanečníků nevyskytuje. Našly se samozřejmě i světlé výjimky, jako byla například JZD techno stage.

Organizačně pak bylo vše zmáknuté na jedničku. Stánků s jídlem a pitím byl dostatek, organizační složka fungovala, toalet bylo akorát, všechny pódia hrála, zvuk a světla na vynikající úrovni. Co ještě musím vypíchnout, byl stánek Burger King! Postavit tohle na festivalu s velkou nabídkou jídla mě odrovnalo. Jelikož je to můj nejoblíbenější fastfood, tak dávám palec nahoru a doufám, že až příště budu potřebovat doplnit energii, že tam bude zase 🙂

air festival w

Díky pozdějšímu příjezdu jsem na hlavní scéně stihl českou DJku Mejsi, kterou můžete znát především díky jejímu působení v pražském podniku Retro Music Hall. Ačkoli mi u jejího setu chyběl vývoj, tak za trackselection dávám za jedna. Slyšet jsme mohli takové hitovky jako Don’t You Worry Child, Third Party – Every Day Of My Life, Tom Staar – Totem či Stadiumx – Howl At The Moon. Dav se evidentně bavil, ruce nahoře a při dobrém dropu tanečníci skákali jak o život. Prostě ta správná párty atmosféra, která k takovému mejdanu patří. Mejsi dohrála svůj set kolem půl jedenácté a uvolnila tak místo pro headlinery pátečního dne … W&W.

Ačkoli jsem kluky letos slyšel zhruba po čtvrté, tak tenhle set se oproti těm předchozím mírně lišil. Většinou mám jejich hudbu spojenou s mrtvým dropem a melodickým breakem. Teď sice půlka jejich vystoupení přesně takovou muziku obsahovala, ale ta druhá půlka byla ve stylu „bounce“. TJR, VINAI, R3hab, Deorro … přesně tihle producenti jsou na současném poli elektronické taneční hudby velmi oblíbení. Pochopitelně nesměly chybět klasické Wéčkařské hitovky typu Code, Thunder či hymna letošního Tomorrowlandu – Waves. Kluci navíc dokázali rozhicovat publikum do maxima, ruce létaly vzduchem, nohy se odlepovaly od země a já si jejich hraní opravdu užíval. Na lidech bylo evidentní, že se přišli bavit a řádně se od pracovního týdne odreagovat. Celá hodina a půl byla tak slušná jízda a za sebe mohu říci, že jsem své návštěvy nelitoval. Jelikož nic netrvá věčně, tak hudební produkce na hlavním pódiu musela být o půlnoci vypnuta. Hangáry však jely až do rána, to já jsem bohužel nevydržel a po setu hlavních aktérů jsem se odebral k autu, najel na dálnici a hurá domů.

Celý festival hodnotím velmi pozitivně. Palec nahoru si zaslouží organizace, cena vstupného, DJs, Burger King a zvukový aparát. Palec dolů si naopak zasloužíme my, návštěvníci – za to, že nás dorazilo tak málo, ačkoli počasí bylo po celý večer velmi příznivé. Díky a snad zase za rok.