Minulý pátek, přesněji 7. dubna, se v našem hlavním městě Praze uskutečnila další EDM party, na které se jako hlavní hvězda večera představil světoznámý holandský umělec Fedde Le Grand. Ten je považován za jednu z nejvýraznějších postav v rychle se rozvíjejícím žánru house. Jeho beaty, groovy, melodie a rytmy si získaly srdce clubberů široko daleko. Česká republika není samozřejmě žádná výjimka. Znovu a znovu, rok za rokem, vyprodává haly a festivaly a letošní SaSaZu nebylo výjimkou. Večer pak z domácích řad doplnila dvojice Angry Beats, Sasha Vee, Mekki Martin a Maďar žijící v Čechách, Chris Davies. Před pár dny to Fedde neskutečně rozjel na obřím Ultra Music Festivalu v Miami a na jeho zastávce v SaSaZu jsme samozřejmě nemohli chybět ani my.

Do klubu jsem ten večer tentokrát dorazila přesně na otevírací dobu, tedy na desátou hodinu, kdy měla zároveň začít i jedna z nejlepších akcí roku, která se v SaSaZu uskuteční. Tento klub, pojmenovaný asijsky po bambusu, opravdu miluji už pro tu svoji velikost a vzhled, kterému dominuje několik velkých sloupů s dlouhými balkony. Když jsme se dostali dovnitř, na stagei se už do rytmu pohupovala první a taky jediná dvojice tohoto večera- Angry Beats. Hrát tyhle začátky, kdy teprve lidé přicházejí a soustředí se spíše na bary než na hudbu, není nikdy lehké, ovšem toto duo to alespoň z mého pohledu dokázalo perfektně. I přes to, že byl klub skoro prázdný, jejich bpm dokonale sladěné s údery srdečního tepu nenechalo klidně sedět ani lidi na židlích, včetně mě. První polovinu setu směřovali hlavně do nižších basových linek, které při kvalitním zvuku, jenž v klubu je, podtrhoval zdejší atmosféru ještě více. Parket se začal už pomalu plnit a druhá polovina setu už návštěvníky rozhýbávala spíše v mainstreamovém stylu, kde jsme mohli slyšet mnou tak milovaný „Tunnel Vision“ od Zordeling nebo novinku od Alessa „Falling„. Svůj set pak dvojice zakončila jednou z nejepičtějších skladeb vůbec, a to „Bullit„, jenž má na svědomí Watermät.

Myslím si, že Angry Beats mohli být se svým rozjezdovým setem více než spokojeni, jelikož na jeho konci už byl z poloviny plný parket, a to bylo teprve půl dvanácté. Na velikost klubu je to více než slušné. Po jejich skvělém výkonu si převzal místo za mixážním pultem český Axwell aneb Sasha Vee. Spolu s ním přišly na pódium i krásné tanečnice, a aby toho nebylo málo, rozjely se také lasery. Sasha Vee prostě ví, jak na to, a velké plus mu přidává hlavně jeho hraní ve stylu progressive a groove. Výběr tracků, které měl ve svém setu, byl neskutečně energický a hraní spíše v nekomerčním stylu mě u něj více než bavilo. Po půl hodině měl už DJ v podstatě plný parket a tracky jako „Bong“ od Denize Koyu nebo „Pressure“ od Roba & Jacka plnily parket čím dál víc a víc. Na setech tohoto umělce se mi líbí hlavně to, že pokaždé si poslechnete něco nového a hlavně jiného, než slyšíte na většině akcí. Prostě toho Axwella v sobě nezapře. Jeho hodina a půl byla rychle u konce a jako předskokan hlavní hvězdy večera splnil svůj „úkol“ dokonale.

Stejně jako minulý rok, i tenhle měl Fedde Le Grand hlavní hrací čas v jednu ráno. Tentokrát však nenastala ta klasická chvíle napětí, jako vždy – zhasnutí světel, ztlumení hudby apod., ale zkrátka vlastně ani nebylo na co čekat, jelikož všichni moc dobře věděli, proč tam jsou – a chtěli to hned. Při zvuku intra se zvedla hlasitost a s ní i stovky obrazovek od mobilních telefonů, které nahrávaly velkolepý nástup Feddeho Le Granda. Zároveň s ním vystupoval také jeho MC, kterým nebyl nikdo jiný, než MC GEE. „Ladies and Gentlemens, who is ready for a DJ Fedde Le Grand, somebody make some noooise!“ Řev davu, který zboural málem celé SaSaZu, se nesl zároveň se zvukem prvního tracku, kterým byl „Feel Good“ od samotného headlinera tohoto večera. A že jsme se dobře opravdu cítili! Hudba duněla, až vibrovala podlaha, parket se zaplnil tak, že se vyprázdnily bary i toalety, a já jen čekala na to, zda uslyším stejný set, jako na posledním Ultra Music Festivalu, jenž se uskutečnil pár týdnů zpět. Ovšem opak byl pravdou. I přes to, že měl zde Fedde dvouhodinový výstup, ani jedna hodina se jeho setu z Miami nepodobala, což se v tomhle ohledu jen málokdy vidí, nebo spíše slyší. Jediné, co jeho set z Ultra připomínalo, byl MC GEE, který má neskutečně dynamický hlas a dokáže ve vás vzbudit přesně ten pocit, jako byste stáli na hlavní stagei obrovského festivalu.

Minuty utíkaly jako voda a DJ si to za mixákem užíval natolik, že jeho energie byla hmatatelná až na konec celého klubu. Oproti minulému roku bych řekla, že dost přitvrdil, což ovšem nebylo naškodu, ba naopak. Tracky jako „Crank“ od Jewelz & Sparks nebo „Jungle Bae“ od Skrillexe a Dipla mají neuvěřitelný drive a v tomto duchu se neslo v podstatě celých 120 minut. Samozřejmě nechyběla ani Feddeho novinka s názvem „Dancing Together„, která vyšla před pár dny. Jediné co mě trochu v tomto setu chybělo, byly umělcovy klasické tracky, které se dají označit za už v zásadě legendární. Svoji skladbu „Put Your Hands Up 4 Detroit“ nám sice Fedde Le Grand zahrál, nicméně v takovém remixu, kde klasický track v podstatě zanikl. Za mě osobně taková díla, jako je například i „Let Me Think About It“ nepotřebují další vylepšení, jelikož tyto skladby jsou jedním slovem nadčasové. Dvě hodiny byly za námi a MC GEE dav ještě „vyhajpoval“ k přídavku. Při burácejícím zvuku se fanoušci dočkali „odměny“ v podobě remixu na známou píseň „Miracle“ od Cascady a s tímto se s námi milovaný Fedde Le Grand rozloučil.

Padla třetí ráno a po Fedde Le Grandovi převzal pomyslné DJské žezlo maďarský rodák – Chris Davies. Ten měl před sebou v podstatě celkem těžkou misi, jelikož hrát po takové hvězdě a udržet lidi stále na parketu, když jsme už měli prošoupané podrážky, nebylo opravdu lehké. Jeho první polovina setu byla spíše volnější, což bylo naopak i příznivé pro to, skočit si na toalety nebo pro pití, zato druhou polovinu už pořádně rozjel. Jeho set ještě umocnily pořádné světelné efekty, které byly zatím nejlepší z celého večera. Celá hodina byla provázaná těmi nejrůznějšími styly od hip hopu, přes electro až po trap. Po písních jako „Propaganda„, „Ocho Cinco“ od DJe Snakea nebo nyní tak oblíbeném „Great Spirit“ od Buurena a Vini Vici odešel Chris se skladbou „What We Started„, jenž má na svědomí Don Diablo a Steve Aoki.

Jako další a zároveň i poslední DJ tohoto večera se představil energický Mekki Martin. Tomu již dav trochu prořídl, nicméně tento umělec do toho dává vše, i když bude mít plný parket nebo jen jednoho člověka na něm. Jakmile se SaSaZu začaly linout ty známé vokály od skladby „Show Me Love„, začal doslova řvát snad každý a nebylo ani divu, jelikož tenhle track je zkrátka legendární. S touto skladbou jsem se nakonec spolu s pár dalšími odcházejícími rozloučila i já.

Sečteno podtrženo. Akce se po hudební stránce povedla na jedničku. Milovníci electra a progressivu si zde opravdu přišli na své. Tracky se neopakovaly dokola, jako je u větších akcí zvykem. Palec nahoru pak za povedené animace a světelnou show, které tenhle večer ještě více umocňovaly. Kvalita zvuku byla, jak jinak, než perfektní a když si všechno tohle dáte dohromady, vyjde vám z toho prostě parádně užitý večer. Díky, United Music, a už se budeme těšit na další povedenou akci pod jejich taktovkou.

Foto: Milan Vrzal

Video: Marcel Havlík