Foto: Milan Vrzal

Už 18. rokem se u legendárního Máchova jezera konal oblíbený dvoudenní open air festival, který zde hostí ty nejlepších tuzemské i zahraniční DJe. Akce každým rokem přiláká tisíce fanoušků elektronické taneční hudby a ve spojení s krásnou přírodou je to také ideální možnost, jak uzavřít letní sezónu ve velkém stylu. A naše redakce u toho opět nemohla chybět.

Letošní ročník lákal na jeden z nejlepších line-upů vůbec, a tak také nebylo divu, že byl o festival takový zájem i z vedlejších států, což jste si mohli povšimnout podle zahraničních vlajek. Velkou změnu mohli návštěvníci zpozorovat v nových náramkových vstupenkách, které už nebyly papírové, nýbrž barevně látkové. V areálu tentokrát chyběla obří chill out zóna pod záštitou značky Marlboro, ale za to jste si mohli v novém stánku půjčit či koupit powerbanku, takže Vám telefon vydržel až na ty největší hvězdy festivalu. Samozřejmě nechyběly ani oblíbené vedlejší stage, bez jejichž bílých stanů by zkrátka Mácháč nebyl Mácháčem. Techno část hostila po celý víkend takové umělce jako Technasia, Karotte, Rob Hes či Ramiro Lopez. WATT stage pak předvedla například Mia, Rodriga Ardilhu, Namaase nebo Roxtara.

My jsme se zdržovali převážně na hlavní stagei, která se letos stylizovala do dřevěného dekoru s velkými led pásy a obrazovkami. Jak už bývá zvykem, tak páteční část patřila převážně zahraničním umělcům, zatímco sobotní spíše těm tuzemským.

První festivalový den byla, jako už tradičně, menší nepřízeň počasí, takže lidé do areálu přicházeli v pozdějších hodinách, kdy na hlavní stagei vystupovali Angry Beats. Ti nejsou v „rozehřívačce“ na Mácháči žádní nováčci a moc dobře ví, jak pořádně naladit dav na další vystupující. I přes to, že u nich byla hudba trochu ztišená, tak jsme si skvěle zatancovali na remixy známých rádiovek nebo zazpívali na nostalgický track „Don’t You Worry Child“ od SHM. Dalším vystupujícím byl Manene, který to pálil hned na začátku. Je pravda, že každý DJ má svůj osobitý styl, který nikomu nemůžete brát, nicméně by se určitě měly brát ohledy na hrací časy, takže dát ho někdy na čtvrtou ráno, aby se lidi znovu probrali, by bylo rozhodně lepší rozhodnutí.

Při jeho setu celý festival postihla další přeháňka, takže se z placu stala opět pláštěnková párty a zbytek se utíkal schovat do nejbližších stánků či vedlejších stageí. Po vydatném dešti nás na písku dostal znovu do nálady například Maurice West nebo Kill The Buzz, který svým mícháním big roomu, progressivu a electra roztancoval i místní pověstnou borovici. Nechyběly například hitovky „More Than You Know“ od A/\I nebo „Still the One“, na kterém Kill The Buzz spolupracoval i s Hardwellem, jenž byl hlavní hvězdou celého pátku. Po skvělém setu se na pódiu vystřídal mlaďoučký Mike Williams, který je znám hlavně jako jeden z průkopníků ve future bouncu. Tento žánr začíná být velice oblíbený a to šlo vidět i na rozjásaných fanoušcích, kteří neúnavně skákali na jeho tracky „Give It Up“ nebo nedávnou novinku „The Beat“.

Jak již bylo řečeno, tak hlavní hvězdou pátečního dne byl Hardwell, který začal svojí obvyklou skladbou „Conquerors“, jenž doprovázelo DJovo řvaní do mikrofonu „Czech Republic, how you, guys, feeling? The questions is, if you guys are ready to party, let me hear you to make some noise„. Po dropu přišel neskutečný bordel, který podtrhovalo šlehání plamenů z ochozu stage a skákání jak fanoušků, tak i samotného DJe. Jeho hodina a půl se nesla v klasickém Revealed stylu, který doprovázel i umělcův stále oblíbený big room house či hardstyle, a protože má tento Holanďan na svém kontě již desítky tracků, skládal se jeho set hlavně z nich. Hardwell sice patří mezi světovou špičku, ale zahrát umí i lépe. Do svých setů dává vše, což jde vidět i na tom, jak si to sám užívá, ale řvaní „Put your fucking hands up“ u DJe takového formátu nebo lpění na starých skladbách je už celkem ohrané. Nicméně svůj úkol pátečního headlinera splnil skvěle a připravil tak písek na poslední tři umělce dne, kterými byl Kura, Orjan Nilsen a Ben Gold.

Den druhý

Jak již bylo řečeno, tak druhý festivalový den patřil hlavně tuzemské scéně a celé to uzavřela trancová legenda Armin van Buuren. Jelikož měl být jeho set od třetí hodiny ranní až do konce, tak se to odrazilo hlavně na počáteční návštěvnosti festivalu, kdy lidé začali chodit spíše později i přes to, že začátek byl už od čtyř. O warm up se v tento den postarali The Outsider, SNBM nebo TiGi, který zde už také není žádným nováčkem. I přes brzký hrací čas dokázal pomalu plnit pláž tancujícími lidmi a podle množství kšiltovek s jeho jménem bylo jasné, že má skvělou podporu fanoušků. Vrcholem jeho setu pak byla skladba „Wake Me Up“ v mash-upu s „Don’t You Worry Child“, která nostalgicky dostane snad každého.

Na Sedliva už byl v podstatě plný celý plac a jeho zde čekala sólo premiéra. Hraní mělo úžasnou energii a okolí neskutečnou atmosféru. Zkrátka skvěle poskládaný set, který dostal do varu i toho nejunavenějšího návštěvníka z předchozího dne. V hrací hodině se předvedlo například „Dark River“ od Ingrossa nebo „Boom“ od Tiësta v hard remixu od MR. BLACKA a nechyběla ani vlastní produkce jako „Dark Side“ nebo nový remix na skladbu „What Would You Do For Love“ od Nervo. Poté přišla pohodovější vlna v podobě Chrise Sadlera a Enrica, kteří to rozjeli v houseovějším a ne tak komerčním stylu, jako ostatní tuzemští DJs. Bezesporu velice kvalitně zahrané sety, které měly hudebního ducha. Ale opět se trošku předvedlo špatné časové poskládání line-upu. Na hlavní stage takové akce se jejich hudba hodí více buď na začátek nebo na konec, stejně jako to bylo minulý rok. Nicméně i tak byly jejich sety užity na sto procent.

Po pohodovějších dvou hodinkách se prostřídali na main stage DJ Brian a dvojice Nfix & Candice. Brian to opět rozjel na pořádné komerci a hitovkách ze světa elektronické taneční hudby, jako třeba „Voltage“ od NWYR nebo „Shock Therapy“ Bobby Neon Remix, které doprovázeli roboti s pyro efekty a obří balóny vypuštěné do davu. O hodinu později přišli na scénu Nfix & Candice, kteří během hraní mimojiné představili několik nových tracků.

Plný plac měl i Richard Reynolds, který set hned odpálil svoji novinkou „Haze“, jenž má neskutečně masivní drive. Po tracku, který se s přehledem vyrovná světové úrovni, pokračoval další skladbou z vlastní produkce, a to „Higher“. Celý set se pak nesl v tomto stylu, který podtrhovaly animace a videoklipy jeho tracků na obřích LED obrazovkách. Poslední dvojicí celého festivalu pak bylo duo Matamar, kde ani oni v setu nezapomněli na svou vlastní produkci, které už také mají více než dost. Zkrátka i ta česká produkce má rok od roku obrovský progres, takže není divu, že jsou tuzemští umělci tak oblíbení a své hraní se začínají skládat z vlastních děl, stejně jako to je u zahraničních umělců. Po výkonu všech CZ vystupujících jsme si museli jít odpočinout a obětovat tak set velmi oblíbeného DJ EKG, který dle mnoha ohlasů zahrál velmi pečlivě a kvalitně připravený set.

Třetí hodinu ranní to před hlavní stageí pořádně zhoustlo a byl k tomu také pořádný důvod. Armin van Buuren je zkrátka živá legenda a alespoň jednou za život by ho měl slyšet snad každý pořádný fanoušek elektronické taneční hudby. Po obřích písmenech A, které se ukazovaly na obrazovkách, přišla první skladba, a to „Our Origin“, jenž má Armin na svědomí se Shapovem. Tříhodinový progressive trancový set byl neskutečný hudební zážitek a umělec ukázal, kdo je na scéně zkrátka šéf. Trance možná není na této stagei příliš zvykemm ale Arminova slova „Who is ready for a State Of Trance“ Vás prostě dostanou a atmosféra Vás totálně semele. Myslím si, že nikdo z tohoto oboru nedokáže člověka tak rychle přeorientovat na jiný styl hudby, jako právě on. V začátcích svého setu nás hned naladil úryvkem své novinky „Blah Blah Blah„, při které jsem si byla jistá, že až přijde, tak písek bude samá díra. A víte co? Taky že jo. Protože nynější největší hit zakončený hardstyle verzí zkrátka nikoho nenechá stát na místě.