Znovu jsem měl to obrovské štěstí a možnost navštívit nejprestižnější festival světa – Tomorrowland. A znovu to bylo více než epické. Tenhle obří svátek taneční hudby asi netřeba představovat, kdo zabrousil na naše stránky a neví, o co se jedná, tak je zde pravděpodobně omylem. Nicméně k rychlému úvodu snad postačí, když řekneme, že festival se koná u belgického městečka Boom, které se nachází nedaleko Antverp, a pojme více jak 180 000 tanečníků z celého světa po dobu tří dní (pátek, sobota, neděle). Jelikož se letos jednalo o jubilejní desátý ročník, tak se organizátoři rozhodli, že se festival bude konat dva víkendy po sobě. Dá se říci, že až na kosmetické úpravy byl line-up v obou termínech stejný a tak jsme se rozhodli účastnit prvního víkendu, který se konal od 18tého do 20tého července.

V čem TL skutečně dominuje a zanechává všechny ostatní festivaly za sebou, to je výzdoba. Ať už se jednalo o mainstage či housovou scénu „Garden of Madness“, která skutečně působila jako zahrada šílenství a květiny tam byly vidět všude. Spousta lidí sice kritizovala hlavní scénu, že nebyla tak povedená oproti minulému roku, ale při důkladném zkoumání zjistíte, že měla více mechanických částic a zblízka působila opravdu fantasticky. Na tomhle pořadatelé ID&T opravdu nešetří a zaslouží si náš obdiv. I letos pak platil žetonový systém, což je jeden z hlavních důvodů, proč se na barech netvoří fronty (naši promotéři by si mohli vzít příklad) a vše „odsejpá jak na drátkách“.

Nabídka byla přitom více než pestrá. Seženete zde veškeré druhy kuchyně, na kterou si vzpomenete, to samé platí o nápojovém lístku – skutečně široký sortiment! My jsme si v parných dnech dali například i jahody se šlehačkou či zmražený jogurt v kelímku. Prostě bylo z čeho vybírat. Co se týče cen, tak musíte být připraveni, že některé položky na seznamu opravdu nejsou levné. Takový panák vodky za více jak 200 kč je sice brutální, ale perlivá voda za pade či red bull za osm pětek je na festival tohoto formátu více jak přijatelné. Ale abychom nezůstali jen u organizace, pojďme se podívat, jak jsem jednotlivé tři dny prožíval.

Pátek

První den otevíral progressivní král Eric Prydz. Ten ve tříhodinovém setu dostatečně roztančil natěšený dav, který docela slušně zaplnil hlavní taneční plac. My jsme v tu dobu stihli navštívit ještě trancový stan, který ovládal belgický matador Fred Baker. Následoval přesun na Dim Mak pódium, kde tempo diktoval Deorro a jeho pisklavé hudební pojetí. Narvaná scéna, šílený dav a skvělý DJský výkon byl opravdu euforický zážitek a jeden z nejlepších momentů pátečního dne. Hitovky Yee, Bootie In Your Face či Flashlight, to byl opravdový highlightslist jeho setu.
Následoval přesun na mainstage, kde od šesti hodin večer začínalo švédské duo Dada Life. Kdo tyhle pány viděl někdy hrát naživo, tak ví, že jsou to skutečný šílenci. Jejich mash-upy a vizuál celého vystoupení je opravdu zvěrstvo. Což pochopitelně ocenil i dav, který lítal nahoru dolu a snažil se kluky podpořit v jejich řádění. Z hudební reprodukce můžeme pak zmínit Major Lazer – Bubble Butt (Dada Life Remix), Born To Rage či One Smile. Banány a šampaňské lítalo všude.

Po tomhle masakru jsme se rozhodli dát si pauzu ve stanu, kde frčely devadesátkové hity. Johan Gielen, Rank1 či Darude. To jsou tři DJs, které jsme si stihli poslechnout a nostalgicky zavzpomínat. Naše ucho potěšily klasické trancové skladby z konce minulého století. Stan sice nebyl tak naplněn, ale o to lepší zde panovala atmosféra. Následoval přesun na malinkou stage postavenou na vodě, kde začínal hecovat dav Kryder. Jeho svižný house bez zbytečných breakdownů a bez tupého dropu má opravdu šťávu. Maličký prostor pro cca 200 lidí byl více než zaplněn a pumpoval do vystupujícího neskutečnou energii. Ten za pultem lítal, skákal a hecoval tak mocně, že začal do davu rozdávat i flašky plné alkoholu. Prostě mejdan, jak se patří. Z jeho setu pak můžeme vyzdvihnout především jeho vlastní produkci jako Pyrmd či remixy na Apocalypse a Don‘t You Worry Child.

Po tomhle masakru nastoupil jeho kolega a kamarád Tom Staar. Opravdoví fajnšmekři si přišli na své. Tom nejenže točil klasické bigroomové hitovky, ale jeho set se skládal převážně ze svižného housu na 130 BPM, kdy hlavní prim hrála melodie. Opět úžasná atmosféra a pařící dav asi netřeba zmiňovat. Po téhle skvělé zkušenosti jsme se přesunuli na hlavní pódium, které v ten den uzavírala trancová superhvězda Armin van Buuren. Ten předvedl svůj klasický výkon a jeho fanoušci sdíleli jeho nadšení. Pokud jste ho někdy viděli hrát, tak by Vás asi ničím nepřekvapil, ale nelze tomu upřít, že by to nemělo šťávu. Dav jednoznačně nejvíce vyburcoval jeho track Ping Pong či novinka od Orjana Nielsena. První den uplynul jako voda a my se mohli připravit na den druhý, který byl dle line-upu ještě našláplejší.

Sobota

Další den jsme zahájili na menší scéně s názvem Full On, kde od dvouhodin vystupoval veterán Marco V. Ten svůj set postavil na techhousových rytmech, které prokládal známějšími hitovkami jako například Jewelz a Sparks – Kingdom. Dav se výborně bavil a ke konci jsme mohli vidět i jeho exkluzivním back2back s Ferry Corstenem, který diktoval na tomhle pódiu celý den. Střídačku provedlo duo Sick Individuals, které roztančilo lidi svou skladbou Rock and Rave. Potom jsme se rozhodli přesunout na australského mladíka Willa Sparkse, který je jedním z výrazných představitelů melbournského bouncu. Jeho pomalejší tempo je vyvažováno hutným beatem a zajímavou pisklavou melodií. Vedro bylo v uzavřenějším prostoru opravdu veliké, ale atmosféra naprosto famózní. I Will si hraní evidentně užíval.

Následovala občerstvovací pauza v podobě japonského hot dogu (byl plný hub) a pár flašek vody. Poté, co jsme našim žaludkům doplnili energii, se objevil další námi očekávaný interpret – Dannic. Ten se prezentoval svým typickým soundem a jeho set se skládal z velké části z jeho produkce. A když to nebyla jeho tvorba, tak to doplnil track od Hardwella či Dyra. Ačkoli ve stanu bylo vedro k padnutí, tak dav se skvěle bavil a atmosféra byla fantastická. Jeho set byl jeden z těch nejlepších za celou dobu našeho pobytu. Až nám po jeho skončení bylo líto, že nehraje déle. Nebyl však čas truchlit, protože jsme se museli přesunout na mainstage, kterou v tu dobu ovládl holandský Afrojack.

Ten sice nezarmoutil, ale i tak mi jeho set přišel na slovenských Zlatých Pieskách mnohem lepší. Nezapoměl zahrát svou novinku s Martinem Garrixem – Turn Up The Speakers, Ten Feet Tall či Rock The House. Po něm nastoupila místní hvězda lámaných beatů Netsky, který mě zrovna dvakrát netáhne, tak jsme využili tenhle čas k dalšímu občerstvení, protože mělo přijít to nejlepší … Alesso.

Mladičký Švéd, který přitahuje davy a má v sobě obrovský potenciál, si mě podmanil a já jej shledal za hlavní hvězdu těch báječných třech dní. Nejenže měl jednoznačně nejlepší ohňostroj ze všech, ale i hudební výkon byl naprosto excelentní. Vše odstartoval svou novinkou Tear The Roof Up, pokračoval Nillionaire, Sweet Escape a na totální hudební vrchol mě vzala jeho novinka Scars. Jako předposlední track představil novou skladbu Heroes a celé to uzavřel Under Control, který vygradoval monstrózním ohňostrojem. Asi jeden z nejlepších párty zážitků, které jsem kdy měl, a to se na stage chystala světová DJská jednička – Hardwell. Co Vám budu povídat, Alessa nepřekonal.

Robbert je ale v jedné věci oproti ostatním DJům na špici. A to je komunikace s publikem. Hecovat do mikrofonu umí jako nikdo a track selection byla v ten večer také výborná, takže se opět jednalo o výborný set. Nezapoměl zahrál svůj remix na Ping Pong od Armina, novinku Arcadia, Spaceman či remix pro Coldplay – A Sky Full Of Stars. Ani jsme se nerozkoukali a místo něj naskočil na stage jeho „opatrovník“ a žijící legenda – Tiësto.

Ten to rozpálil svou novinkou Rocky, pokračoval Take Me, Red Lights, Footprints, Wasted a celé to završil Pair Of Dice. Celý jeho set pak byl velice energetický, měl šťávu a lidé si mohli na jeho známé hitovky zazpívat z plných plic. Pro mě se jednalo o druhý nejlepší set hned po Alessovi, který ale předvedl skutečné veledílo. Tijs nám však potvrdil, že na svůj věk to umí ještě pořádně rozjet. Navíc celý sobotní večer zakončil s Hardwellem v exkluzivním b2b setu, který se jen tak opakovat nebude. V něm nezapoměli představit svou novou skladbu, zavzpomínali na Zero 76 či Tiëstovy nejslavnější trháky. Řeknu Vám, že sobota měla asi nejsilnější line-up ze všech dní a osobně jsem měl co dělat, abych se vůbec doškrábal do postele a připravil se na další den.

Neděle

Ačkoli se to nemusí zdát, tak třetí den festivalu je už opravdu na „krev“. Sil se nedostává a nohy bolí čím dál tím více, naštěstí jsem ještě mladej a alkohol mi třetí den po sobě nedělá problém. Den zahajujeme na hlavním pódiu, kde hraje můj oblíbenec R3hab. Ten si s brzkým časem příliš hlavu neláme a spouští diktát hned na začátku celé párty. Mé tělo se hýbe do rytmu singlů: Flashlight, Samurai, Unstoppable (VINAI Remix), How We Party či novinka s Nervo Ready For The Weekend. Jeho set utekl jako voda a na pódium se dostaly dvě šílené ženské, které jsou v uskupení Krewella.

Ta energie, která z nich vyzařuje, musí být cítit na míle daleko, protože kolik ony mají šťávy, je neuvěřitelný. V jejich vystoupení nemohla chybět společná hitovka s Nicky Romerem – Legacy, Enjoy The Ride či Alive. Live act křížený s DJ setem. Perfektní … nezbývalo než uznale zatleskat a těšit se na zmíněného Nickyho Romera. Jeho set bych označil jako skvělý, ačkoli mi přišlo, že dav se u něho tolik nebavil jako u ostatních velkých jmen. Nesmělo pochopitelně chybět: Sound Of The Undeground, Stadium X – Ghost, MAKJ s M35 – GO či Feet On The Ground. Prostě klasická energetická hopsačka.

Pak ale na pódium nastoupil jeden z těch nejočekávanějších – Steve Angello. Vzhledem k tomu, jaké jsou všechny jeho poslední releasy pecky (a to ještě nevyšlo album), jsme se na něj těšili více jak malé dítě na vánoce. A nezklamal! Wild Youth, Knas, Totem od Tom Staara, Dyro a Dannic – Radical, SLVR, Payback a celou tuhle exkluzivní přehlídku kvalitního housu uzavřel Wasted Love. Asi jeden z top pěti setů, které jsme mohli za ten víkend slyšet. Za pultem ho však vystřídal populární David Guetta.

Asi netřeba říkat, že hlavní slovo v jeho vystoupení měly převážně populární hitovky, díky kterým je tak populární. Můžete si říkat co chcete a klidně ho díky přílišné komerci nemít rádi, ale tenhle pán umí hecovat davy. Sám musím přiznat, že mi jeho set přišel průměrný a nijak nevybočoval z řady, ale ten burácející a zpívající dav vás v té atmosféře prostě strhne, i když nechcete. Titanium, BAD, Play Hard, She Wolf … do toho lasery, ohňostroje a šílenost na tanečním parketu. Tohle mohou technaři komerční scéně jen závidět.

No a jako poslední vystupující byl šílený Američan házející dorty po lidech – Steve Aoki. Hned zkraje zahrál svůj společný track s Linkin Park, který nese název A Light That Never Comes, dále dva roky nevydaný track s Afrojackem pod názvem Afroki, svou novinku Back To Earth, nesmělo pochopitelně chybět ani Boneless a celé to uzavřel skladbou z filmu Project X. Jako vystupující sice pokračoval dál v b2b setu s Dimitri Vegas a Like Mike, ale vzhledem k únavě jsme se rozhodli vypravit se do auta, abychom mohli být co nejrychleji na dálnici do ČR. Po cestě jsme ještě zahlídli na trancové stagei Paula van Dyka, jak hraje svou novinku s Ummetem Ozcanem – a pak hurá směr domů.

Asi netřeba rozebírat, jak jsem si celé tři dny užil a že se jednalo o jednu z nejlepších akcí, kterou jsem kdy navštívil. Lidé se sem jezdí bavit a užít si parádní atmosféru, vypustit ze sebe ten stres všedních dní, a tak zde prakticky nenarazíte na nepříjemného člověka. Do toho ty vizuální a hudební orgie, které se tu odehrávají na každém kroku. Pokud bude jen malinká možnost, tak se sem za rok zase rádi vrátíme. Tomorrowland je prostě jenom jeden.

P.S. – Na festivalu jsem udělal i pár amatérských fotek. Pokud máte zájem, můžete se na ně podívat ZDE.