Foto: Bubbo

Neuvěřitelné se stalo skutečností. Jedna z DJských legend, která pověsila sluchátka na hřebík, se znovu ukázala za DJským pultem, a to dokonce v pražském klubu Mecca! Marcel Woods patřil po dlouhé roky k mým nejoblíbenějším DJs a jeho vystoupení mělo být ještě více umocněno v podobě „klasického setu“. Tedy starší trancové fláky, kdy jsem nejednou musel zamačkávat slzu v oku, ale nepředbíhejme. Celá noc totiž nebyla postavena na jednom tanečním žánru, ale hned několika odvětvích elektronické taneční hudby. Pojďme se tedy podívat, jak proběhla Mecca Wild v pátek šestého února.

Mé oprávněné obavy z velké fronty před klubem mě donutily dorazit poměrně brzo, a tak jsem na pódiu zachytil již prvního vystupujícího – Chrise93. Ten na začátek zvolil zcela správně poklidnější tempo, které postupně zrychloval. Já se mezitím rozehříval na baru a prohlížel výzdobu, která byla velice pěkně stylizovaná do tématu Divokého západu. Barmani a barmanky měli klobouky, menší balíčky slámy se válely kolem a vše bylo tak nějak ucelené, aby si host připadal jak v legendárním filmu Sedm statečných. Parket se postupně zaplňoval a kolem půlnoci se za mixážní pult postavil rezident – Pekos. Ten správně pochopil, že noc začíná nabírat na obrátkách, a trošku přiložil pod kotel. Sice se nekonal žádný masakr v podobě ostrých dropů, ale byl to hezky svižný progressive house, který byl říznutý nějakým tím mash-upem. Když Pekos končil svůj set, tak jsme mohli sledovat již zcela zaplněný parket a ruce nahoře. Střídání stráží pak obstaral hlavní rezident klubu Meccanicii.

Ten rozhodně neměl problém navázat se stále gradující hudbou a hrnul do nás velké množství mash-upů. Pozitivně bych hodnotil živé edity a rychlé přechody, na které místní osazenstvo fungovalo velice dobře. Atmosféra při jeho setu vygradovala a zaplněný klub se skvěle bavil. Z lidí ani nebylo cítit, že by čekali na hlavní hvězdu večera – naopak, na každém bylo vidět, že si tenhle večer přišel prostě užít. Nicméně kolem druhé hodiny ranní se žezla chopil veterán – Marcel Woods. Tomu předcházelo intro z Divokého západu, které podtrhlo westernové pojetí celého večera (palec nahoru). Jakmile se ozvaly beaty z prvního tracku, tak jsem věděl, o čem to bude. King Of My Castle v Sander van Doorn remixu! Tohle dneska v klubu už jen tak neuslyšíte. Klasika nás však provázela po celou dobu jeho setu. Chybět nemohlo Delerium – Silence, Advanced či Perpetuous Dreamer – The Sound Of Goodbye. Kromě toho Woods nezapoměl oživit svůj set Tiëstovou tvorbou Maximal Crazy či C’mon: v tu chvíli byla při jeho vystoupení asi nejlepší atmosféra. Lidé se bavili a tančili přesně do rytmu znějící hudby. Marcel si tak u mě vysloužil jednoznačnou jedničku s hvězdičkou, za vtáhnutí do minulosti a prezentaci skladeb, které jsem před několika lety hltal po litrech. Nezbývalo nic jiného, než uznale zatleskat a poklonit se legendě trancového žánru a popřát mu mnoho dalších úspěchů v jeho manažerské práci. Snad se tady zase někdy za DJským pultem ukáže.

Kolem čtvrté hodiny jej na pódiu vystřídal další rezident – Nick Hardin. Tomu můžeme dát palec nahoru za skvělé navázání, které proběhlo plynule, a navíc i skvělou volbu skladeb. Opřel se do toho slušně a jeho hraní mě bavilo, avšak nohy mě už moc nenesly, a tak jsem se rozhodl vypravit zpátky domů. Z celé noci jsem měl jednoznačně pozitivní pocit, a to nejen díky nostalgicky působícímu výkonu headlinera, ale také zajímavé výzdobě a nápadu, s kterým koncept Mecca Wild přišel. Určitě se uvidíme někdy v budoucnu a díky za Marcela!