2. října, v noci z pátku na sobotu, zažila česká metropole další neobvyklý mejdan s názvem Gravity Festival. Ten se konal v obchodním centru Arkády na Pankráci na počest jeho 7. narozenin, kde se návštěvníci mohli opět přesvědčit, že tyto prostory se dají využít i jiným způsobem, než selfíčkováním s kafem ze Starbucks nebo běháním po obchodech, ve kterých stejně nic nemají. A my u toho samozřejmě nemohli chybět.

Na místo jsme dorazili pár minut před oficiálním otevřením, které bylo ve 22:00. Už v tuto dobu se zde tvořily několikametrové fronty natěšených fanoušků elektronické taneční hudby. Dovnitř jste se mohli dostat buď hlavním vchodem nebo kdo přijel autem, mohl použít vchod z krytého parkoviště, který jsme ovšem nevyužili. Hned na začátku po vyčekání fronty na všechny čekala šatna a standardní prohlídka věcí, která probíhala (alespoň u VIP) dost rychle. U šaten jsem oceňovala samolepící lístečky, které jste si mohli nalepit například na peněženku nebo mobilní telefon a tak zabránili riziku ztracení.

Jakmile jsme se dostali dovnitř a slyšeli první beaty linoucí se obchoďákem, zmocnila se nás ta správná nálada, kterou máte na začátku každé akce: „Joo, dneska si to sakra užijem!“ Jelikož jsem byla i na letošním dubnovém Gravity Festivalu v obchodním centru Olympia v Brně, byla jsem velice zvědavá, jak se budou tyto akce od sebe lišit už jen kvůli rozdílu ve velikosti a uspořádání prostoru. Stejně tak, jako všechny dámičky, jsme šly nejprve na toalety, kde už v úvodních hodinách bylo hrozné vedro, a poté prozkoumat, co si na nás organizátoři všechno nachystali. Rozdělení stageí bylo stejné jako minulý rok – hlavní byla opět u krásné fontány a Evropa 2 Feel The Sound stage v zákrytu o patro výš. Vzhledově se mi mainstage líbila víc než v Brně. Mezi jednotlivými konstrukcemi se světly visely dlouhé pásy, na kterých byli během festivalu promítáni všichni vystupující umělci toho večera a speciální efekty. Na pódiu samozřejmě také nechyběly vnadné tanečnice v sexy oblečcích.

Prostor se pomalu zaplňoval, fronty na barech byly delší a delší a nás zatím rozehříval na hlavní stagei Rodrigo Arhilda. Co mě zde ve srovnání s Brnem překvapilo, to byl zvuk, který byl mnohem čistší a jasnější. „Problém“ nastal až v momentě, kdy na hlavním pódiu utichl zvuk a byl slyšet ze stage číslo dvě a naopak. Další hodinu už měli v režii Merk & Kremont, kteří nám naservírovali pořádnou dávku elektronické hudby, jako například „Tear The Roof Up“ od Alessa, „Payback“, který má na svědomí hezoun Steve Angello, nebo skladbu „Don’t You Worry Child“, na kterou celé Arkády zpívaly i bez hudby jako o život. My se mezitím přesunuli na druhou stage, kde na nás čekala další dvojka umělců pod přezdívkou Deep Deer. Atmosféra zde byla úžasná už jen díky tomu, že bylo vidět, jak si to oba DJs za mixákem užívají. Kluci v jeleních maskách předvedli opět super show, kde nezapomínali hlavně také na své fanoušky, se kterými dělali selfie nebo rozdávali nálepky. Jejich deep house byl super zpestřením tohoto festivalu a my už pomalu šli zpět na hlavní stage, kde měla vystoupit hlavní hvězda večera. Jak jsme tak procházeli, všimli jsme si, že obchodní centrum už je přímo přeplněné lidmi. Všichni se mačkali, plno lidí bylo bez nálady a ti, kteří na to už „neměli nervy“, stáli dokonce až skoro u vchodů a eskalátorů, kde ani na stage nebylo vůbec vidět.

Odbila půlnoc, lidé se natlačili na zábradlí a dychtivě čekali na australského DJe a producenta Timmyho Trumpeta. Po jeho příchodu začalo obchodní centrum přímo šílet a umělec tohle šílenství umocnil hned svým prvním trackem „Toca“. Celý jeho set byl velice energický, žádná skladba nás nenechala ani trochu vydechnout a Timmy si to se svým živým hraním na trumpetu užíval s námi. Ve vystoupení nechyběly samozřejmě umělcovy největší hity „Freaks“ nebo „Nightmare“, ale zahrál i moje oblíbené tracky jako „Deep Down Low“ nebo „Split“ od Tiësta & The Chainsmokers. Po Timmyho šílené show převzal místo za mixážním pultem Thomas Newson, který měl z předchozího vystoupení fanoušky pěkně rozjeté. V ten samý čas se na druhém pódiu chystali Mr. Belt & Wezol, kteří měli absolutně plný parket. Tahle dvojka mě opravdu bavila, jelikož to nebyly ty samé kolotoče, co se hrály po většinu času na hlavní stagei, takže to byla příjemná změna. Nejenže zahráli svoji vlastní tvorbu, jako například „Finally“, ale rozproudili tanečníky také třeba oldschool trackem „Jump Around“ od „House Of Pain“.

Merk & Kremont a nástup Timmyho Trumpeta

Padla třetí hodina a my se rozhodli podívat se na pro nás poslední umělce tohoto večera – a těmi nebyli nikdo jiní, než Audiorockers. Jak jsem tak procházela zaplněným obchoďákem, zastavila mě jedna slečna a začala se příšerně rozčilova,t aniž bych jí něco udělala. Z jejího rozhořčení nakonec vyšlo najevo, že jí vadí, jak je možné, že mě security pustili dovnitř s vakem na zádech, zatímco ona ho musela nechat v šatně. Zdá se, že každého měřila ochranka asi jiným metrem. I přes to, že festival jel již několik hodin, lidé byli neúnavní a na hlavní stagei to na duo Audiorockers pořádně rozjížděli – třeba na „Tremor“ a „Hum“ od Dimitriho Vegase & Like Mikea nebo zde zaznělo i „We Will Rock You“, na které tleskal úplně každý, kdo měl prázdné ruce.

Sečteno a podtrženo. Za mě byla akce nadmíru povedená a opravdu jsem si ji užila. U vstupu jsme dlouho nečekali, samolepící lístečky za šatnu byl výborný nápad, ceny na barech byly na takovou akci přiměřené a oproti Brnu zde byl super zvuk i osvětlení. Já osobně jsem zde neměla žádné větší problémy, ale pár výtek bych přeci jen měla, a to hlavně k množství návštěvníků a ke kontrole před vstupem, aby příště nedocházelo k takovým incidentům, jako se stal mě. Děkuji organizátorům za skvělou párty a budu se těšit na další ročník.