Po velmi úspěšných ročnících 2012 a 2013, se rozhodla slovenská promotérská skupina – Celebration.sk, znovu uspořádat akci pod názvem Only Open Air festival. Ten se konal v hlavním městě našich východních sousedů – Bratislavě a to konkrétně v lokalitě Zlaté Piesky. Lineup tentokrát sliboval taková jména jako: Afrojack, R3hab, Martin Garrix či Firebeatz a skvělá předpověď počasí dávala tušit, že půjde o vydařený mejdan. Rozhodli jsme se o tom přesvědčit i my a vyrazili těch pár kilometrů z Prahy, na parádní výlet se skvělým hudebním zážitkem.

Na místo činnu jsme dorazili kolem páté hodiny odpolední, kdy hlavní pódium ovládal zkušený djský matador – Jaydee. Ten svůj set postavil na poměrně svižnějším tech-housíku a kromě pozvelného rouzhoupání, jsme se rozhodli obhlédnout aréal. Jelikož jsem ve Zlatých Pieskách byl poprvé, tak musím konstatovat, že se jedná o velice hezký prostor, který obklopuje i mnoho zeleně. Což si uvědomují i organizátoři a protipožární kontrola zde chodila a hlídala celý večer (aby něco nechytlo od cigarety). Z mého pohledu pak bylo v areálu všeho dostatek – barů, záchodů či vody na umytí rukou. Za plus pak považuji oddělenou zónu s jídlem, kde byla vhodně zvolena i nabídka (kuřecí steak v žemli rulez). Ceny na barech pak byli více než přijatelné, za flašku vody 1,5 eura či red bull za 2 jsou z levného kraje. A i když byl areál docela slušně zaplněn, tak místa na paření bylo dostatek. A že to bylo třeba, protože na stage vtrhnul mladičký Martin Garrix a začal to do davu řádně „pumpovat“.

Začal „Antidote“ od Swedish House Mafia a dav po nevýrazném Jaydeeho výkonu znenadání ožil a začal ze sebe vydávat veškerou energii, kterou v sobě měl. Ona skvělá atmosféra vůbec panovala po celou dobu festivalu a slovenské publikum si určitě zaslouží v tomto ohledu chválu. Martin pak pokračoval hymnou letošní Sensation – „Tremor“, na které spolupracoval společně s belgičany – Dimitri Vegas a Like Mike. V tu chvíli to mělo skutečnou gradaci. Ta se sice přerušila díky krátkému výpadku proudu, ale po nahození vše šlapalo znovu jako hodinky. Garrix pak do davu sázel tracky ze své produkce: „Wizard“, „Proxy“ a chybět nemohli ani „Animals“. Zaslechnout jsme pak ještě mohli Jay Hardway – „Bootcamp“ či jeho kolaborační track „Gold Skies“, kterým své vystoupení ukončil a po rychlém vyfocení s fanoušky upaloval směrem na letiště. Však v ten stejný den vystupoval ještě ve Španělsku a Belgii. (Tomu říkám honička v práci 🙂 )

Nám to ale nevadilo, protože na scénu vtrh sympatický holanďan – R3hab, který předvedl zhruba stejný diktát, jako před několika týdny v Praze. Začal svým intro editem „Sending My Love“ a pak se to proměnilo v jednu velkou řežbu. „Samurai“, jeho remix na Tiestův nový singl „Wasted“ či „Summer“ od Calvina Harrise, „Flashlight“ a nový singl „Unstoppable“ v remixu od italské dvojky VINAI. Největší bordel byl pak jednoznačně u skladby „BAD“, za kterou stojí David Guetta s dvojkou Showtek. Prostě set plný energie, který hýbal davem sem a tam. Už teď se těším, až přijede do Prahy v rámci eventu s Calvinem Harrisem. Celou tuhle parádu R3hab zakončil skladbou „Revolution“ na které spolupracoval s Ummetem Ozcanem a dvojkou Nervo. Stačilo smeknout, zatleskat a počkat si na dalšího vystupujícího. A tím byl trancový – Omnia.

Teda alespoň jsem si do dneška myslel, že tenhle klučina hraje jenom trance. Kromě tohodle populárního žánru, jsme ale mohli slyšet i další odvětví EDM. Dalo by se říci, že to byl takový průřez aktuální scénou. Absolutní pochvalu si však zaslouží za skladbu „U“ od Garetha Emeryho. A to sice v době, kdy všichni hrají W&W remix, tak on vystřihl naprosto božský originál. Ke slyšení pak byl i Tiesto s originální verzí tracku „Love Comes Again“, W&W – Lift Off a aby nezapoměl na svou produkci, tak davem zamával track „The Light“. Ke konci pak ubral trošičku tempo, aby pravděpodobně připravil prostor pro legendu taneční scény – Pete Tonga.

A ten nehraje žádný mainstream. Propojení valivého tech-housu s moderním a rychlejším deephousem mě zrovna dvakrát neoslovuje a tak jsem se rozhodl využít jeho vystoupení k odpočinku. Ale nemohl jsem si nevšimnout, že fanoušky si tenhle styl v davu našel. Nebylo jich sice tolik, ale o to byla snadnější pozice headlinera celého festivalu. Za mixážní pult si po epickém intru stoupl – Afrojack.

Ten se nemohl prezentovat jinak, než svým klasickým pisklavým soundem a do davu se pustil s pěknou vervou. A aby toho nebylo málo, tak si s sebou přivezl i MCho, který mnohdy hecoval dav i zbytečně a občas toho mletí do mikrofonu bylo až moc. Nicméně v některých pasážíš to skvěle dokreslovalo atmosféru a ke stylu který Nick hraje, to sedí jak prdel na hrnec. Atmosféra při jeho vystoupení vygradovala, dá se říci do maxima, a lidé kolem mě si jeho set evidentně užívali. Ten byl převážně složen z jeho vlastní produkce a to hlavně z posledního umělcova alba. Naprosto euforická byla „Freedom“ na které spolupracoval s D-Waynem, lidé zpívali u „Teen Feet Tall“ a mohutně skákali u „Rock The House“. Já jsem pak ocenil jeho track se Steve Aokim, který nemá oficiální název a datum vydání. Slovenské publikum vytvářelo neskutečnou energii a atmosféra byla skvělá. Afrojack svůj set postavil poměrně dobře, s rychlím mixem, žádným zbytečným breakdownem a pěkně to šlapalo od začátku do konce. I sebeunavější tanečník pak zůstával na ploše a oddával se beatům, které vybrovali celým areálem.

Černého dlouhána pak vystřídalo duo – Firebeatz, které to rozjelo ve šlapavém rytmu a rozhodně nechtělo nudit. Zahráli nám oblíbeného TJR s Vinai a jejich „Bounce Generation“ či jejich vlastní skladbu „Dear New York“. To nás nohy však přestali nést a my se rozhodli, že se vypravíme zpět do naší vlasti. Proto jsme se plni hudebních zážitků, rozhodli odebrat směrem k autu. Závěrem bych chtěl ještě pořadatele pochválit za čistotu zvuku, která byla skutečně excelentní (žádné pískání a kvalita především, palec nahoru) a také vyjádřit upřímou soustrast Sander van Doornovi, kterému umřel tatínek. Z tohoto důvodu nepřijel na festival a zrušil další víkendové hraní. Což chápeme.

Organizátorům děkuji za kvalitní mejdan a budu se těšit v Praze na Calvinu Harrisovi.