2. března proběhla v brněnském Bobycentru jedna z nejočekávanějších akcí začátku letošního roku. Timmy Trumpet je v současné době jedním z nejoblíbenějších umělců ve světě elektronické taneční hudby, a tak se nebylo čemu divit, že Campf Josef Agency celou akci vyprodala během pár dnů. Kromě tohoto Australana se ze zahraničních jmen na pódium postavil i Angličan, který si říká D.O.D. Celý line-up pak doplnila česká DJská špička, jako Sedliv, Angry Beats, Matamar, Mekki Martin nebo DJ TiGi, a my u toho samozřejmě opět nemohli chybět.

Na místo jsme dorazili před půl desátou, kdy zrovna svůj set ukončovala jedna část Audiorockers aka Sedliv. I přes to, že jsou na takových akcích zvykem spíše pozdější příchody, zde byl opak pravdou. Už v tuhle hodinu bylo v Bobycentru v podstatě plno a nám při rozkoukávání hrálo do uší „More Than You Know“ od Axwella s Ingrossem, jenž vzápětí vystřídala jedna z nejepičtějších skladeb současnosti „Forever„, kterou má na svědomí Martin Garrix s ruskou dvojicí Matisse & Sadko.

Za stálého tleskání a skákání fanoušků se na pódium chystala první dvojice tohoto večera: Angry Beats. Celé Bobycentrum bylo v podstatě už narvané a ještě lepší atmosféru mu dodávaly velké led obrazovky a celý světelný park, který na Moravě nemá konkurenci. Za mě osobně je tento prostor jedním z nejlepších v celé České republice na pořádání přesně takových akcí. Obrovský prostor s kaskádami, balkóny a velkým parketem, kde máte k dispozici nejmodernější techniku, jen tak někde nenajdete, a když k tomu přidáte pořádný bordel, který umí udělat jedině EDM DJs a fanoušci, odnesete si odtud pokaždé nezapomenutelný zážitek.

Angry Beats byly ve skvělé hudební výhodě, jelikož měli dav už pořádně rozprouděný a lidi už se soustředili přesně na to, kvůli čemu zde byli – na hudbu. Při setu tohoto dua to bylo opravdu šílené; jako kdyby všem zúčastněným v sálu bylo 15 a rodiče je poprvé v životě pustili na diskotéku. Většina z nás zastává názor, že nejlepší party je pokaždé v kotli, ovšem při této dvojici bylo opravdu jedno, kde stojíte, protože při písních jako „Pump“ od Khana nebo „Paparazzi“ od Brohuga byly kaskády sešlapané už skoro na úroveň spodního parketu. Tento hell si užívali i Angry Beats, kteří řvali do mikrofonu, skákali, tleskali a pracovali s davem, jako kdyby to mělo být jejich první a zároveň poslední vystoupení v životě.

Padlo tři čtvrtě na jedenáct, a to bylo znamení, aby Bobycentrum ovládli zahraniční DJs. Tlesk „D“, tlesk „O“, tlesk „D“… Vítání tohoto Angličana mělo neskutečné koule a není divu, že se v České republice tento umělec cítí jako ryba ve vodě. Ostatně čeští fanoušci jsou pro něj jedni z nejlepších vůbec, což také uvedl v našem nedávném rozhovoru, který si můžete přečíst zde. Já se přiznám, že jsem se na D.O.D těšila snad nejvíce z celého večera. Má totiž neskutečný talent dostat lidi do varu i přes to, že už by někdo řekl, že to snad není ani možné. Jeho sety mají pořádný drive a prezentace Future Jack stylu v nich jim dodává skvělou jedinečnost. Tento set D.O.D odpálil naprostou bombou od Chocolate PumaScrub The Ground“, která při kvalitě zvuku zbourala skoro obě balkonová V.I.P. Už proto mi tento DJ tak hrozně sedí, jelikož miluji tvrdší sety s důrazem na basy a bubny, které tento umělec zastává každým coulem. O to víc mě potěšilo, že se jeho hrací čas skládal především z vlastní produkce, která očividně bavila jak jeho, tak mě a všech několik tisíc lidí v sále. Nechyběly tracky jako „Zipper“, „Blip“ nebo mnou tak hrozně milovaný „Taking You Back“. Topem jeho hraní pak byl track „Sixes“, o kterém sám umělec tvrdí, že je to pokaždé vrchol jeho setu. Ale aby to nebylo zas tak dokonalé, tak přece jen menší chybička se tu vloudila, a to v nesmyslně vypočítaném sit downu. Přesněji řečeno, všichni si rychle z ničeho nic dřepli, přišel drop nedrop a nikdo nevěděl co má kdy dělat. Než si všichni zúčastnění vůbec všimli, že už se má dávno zase tancovat, trvalo to pěkných pár vteřin.

Odbila půlnoc, sál pohasnul, telefony se naopak rozsvítily a všichni dychtivě čekali na hlavní hvězdu večera. Jakmile zazněly první tóny z dobře známé trumpety, začalo v celém Bobycentru davové šílenství. Lidi řvali, skákali, konfety lítaly, COčko dělalo bordel a Timmy si tu pozornost užíval už od samého začátku. I přes jeho menší zavrávorání hned zprvu, kvůli nedávnému zranění nohy, si neodpustil řádění jak za mixážním pultem, tak i na něm.  Je libo big room, trap, pořádné elektro či špetku hardstylu? Není problém, protože Timmy vám ve svém setu naservíruje tohle všechno od A až do Z a doplní to svým umem na trumpetu, kterým svůj set neuvěřitelně oživí. Ohně na pódiu létaly do vzduchu stejně rychle jako tisíce rukou nad hlavami a za klasického hej-hou se zde střídala jedna pecka za druhou. Samozřejmě nemohly chybět osvědčené tracky jako „Toca“, „Freaks“ či „Party Till We Die“, se kterými Timmyho hvězda vyletěla až do nebes. Krom těchto klasik, zde umělec představil i svoje nejnovější počiny, které spáchal například s Hardwellem pod jménem „Underground“ nebo s psy trancovými mistry Vini Vici, jenž má vyjít nyní v březnu. Ostatně si myslím, že video řekne více, jak tisíc slov.

Jeho hrací čas byl pryč a za mixážním pultem se střídala poslední dvojice tohoto večera. Hrát po takovém headlinerovi není nikdy moc lehké, jelikož spousta lidí se většinou rozprchne se občerstvit, na toalety apod. Na druhou stranu duo Matamar je v těchto vodách už tak známé, že si skoro nikdo nedovolil nechat si jejich set ujít. A nebylo také divu, protože kluci dokáží lidi na parketu rozproudit tak, že je úplně jedno, jestli před nimi hrál DJ světového formátu či nikoliv. Jedou si zkrátka to svoje a to je na jejich show to úžasné. Matamar už dávno nejsou pouze DJs, ale také producenti a od toho se odvíjí i obsahy celého setu. Je skvělé vidět a hlavně slyšet, že se i tuzemští DJs dostávají na takovou úroveň, kdy část svého hraní mohou věnovat pouze vlastní produkci, stejně jako světoví umělci. Kromě jejich tracků jako „Future Cat“ nebo „Fu Fu Fu“ jsme si zaskákali i na jejich novinku se jménem „Oh Shit“, na které spolupracovali s Haskem. Svoji hodinku pak ukončili hardstylovou stylovkou od Hardwella „Make The World Ours“.

Po headlinerovi s touto dvojící jsem si musela jít opravdu už trochu oddychnout a občerstvit se, stejně jako většina lidí v sále. Mezitím se vystřídal předposlední DJ tohoto večera – Mekki Martin. Ten se statečně popral s nejednoduchou úlohou a svůj set musel postavit tak, aby udržel tancechtivý dav ve varu. Což se mu velmi dobře dařilo.  Miláček brněnských fanoušků si pak set na takové velkolepé akci užil a kromě své produkce zahrál tracky jako „Drop It Low“ nebo „Bass Code“. A následně předal žezlo poslednímu umělci tohoto večera.

Hrát jako první či poslední je vždy těžký úděl. Buď hrajete pro nepozorné lidi, nebo unavence, takže nevím, co je v tomto případě lepší. Naštěstí ale DJ TiGi není na taneční scéně žádným nováčkem a za svou dvanáctiletou kariéru už hrál ve všech možných časech, tudíž zkrátka ví, co fanoušci taneční hudby potřebují k tomu, aby vydrželi až do úplného konce. A jelikož je známým milovníkem Revealed soundu, postavil většinu svého setu právě na tvrdších skladbách ze zmíněného labelu. Jeho set se ale postupně zrychloval, až se ke konci dostal na BPM kolem 170, kdy celé akci nasadil opravdovou korunu a my jsme s blaženým pocitem a úsměvem na rtech mohli tuhle hudebně povedenou akci opustit.

Video: Marcel Havlík, Radek Tůma