Foto: Transmission facebook

Tak, jako tomu bývá každý rok, tak i nyní se poohlédneme a zavzpomínáme na výjimečnou tranceovou akci s názvem Transmission, která měla krásné kulaté výročí a s podtitulem „The Lost Oracle“ bylo zjevné, že se budeme mít na co těšit. Opět to byla nejen dokonalá podívaná, o kterou se postarali Vision Impossible. Nádherné pozadí celého příběhu, odehrávajíc se nad obrovskou stageí za pomoci věštkyně a její magické krychle, bralo mnohdy dech. I samotní aktéři, bez kterých by to nešlo, a jména jako Thomas Coastline, Orkidea, Marlo, Markus Schulz, Ferry Corsten jako Gouryella, John O’Callaghan, Driftmoon B2B Reorder a Vini Vici tomu dala tu správnou chuť po celou noc.

Jako každé ráno v den akce, tak i nyní jsem se bohužel probudila předčasně, celá nedočkavá, až odbije hodina odjezdu do Prahy a s neuvěřitelnou radostí stanu před O2 Arénou, natož uvnitř, kde zažiji již tolik známé pocity štěstí a euforie. Po zdolání počáteční fronty u vstupu mi začínalo být jasné, že nejsem jediným nedočkavcem, který se chce přidat k ostatním na taneční ploše. Takže nabrat směr šatny, kam se jedu zbavit bundy, do nejvyššího patra arény, kde to celkem odsýpalo, a vyrazit na plochu, což netrvalo nikterak dlouho – a nechala jsem se pomalu unášet setem pana Thomase Coastlina.

Thomas Coastline
Skvělý český DJ a producent, který se již poněkolikáté vrátil, aby rozehřál fanoušky – a opět se toho zhostil s velkou parádou. Úžasný pomalejší začátek, přesně tak, jak to má být. Na ploše již měl slušnou podporu od lidí, kteří se pomalu pohupovali a užívali si jeho pomalejší lehce progresivnější set.

Orkidea
Tento finský DJ pokračoval v tom, co nastolil Thomas v předchozím setu. Tracky jako Nana nebo Revolution Industrielle mě nesmírně potěšily a má ouška si libovala. Byla jsem spokojená s prozatímním pozvolným vývojem akce – pořadatelé dobře zvolili právě Orkideu na tento čas.

Marlo
Rozhodně se dostal lidem pod kůži, protože hala už ožila, hlavně s Join Us Now a s trackem I Don’t Deserve You rozezpíval Marlo snad kompletně celou halu, stejně jako s Imagine v podání Emmy Hewitt (John Lennon cover). Přiznám se, že i slzička ukápla, a to je co říct, v tu chvíli prostě citlivka, noo :-))

Markus Schulz
Tak, jako tomu bývá každý rok, tak ani letos nemohl chybět sám Markus Schulz – a podle mě s povedenou hymnou The Lost Oracle k této edici. Jelikož nejsem extra velký fanda Marka, tak jsem se rozhodla dát do toulky arénou, schválně, zda se mi podaří ukořistit něco k jídlu a případně potkat někoho známého, což se v obou případech podařilo, ale moc jsem v to nedoufala, protože schody do patra? Ufff, to byla makačka, příště si asi vezmu s sebou něco na nervy.

Transmix – Vision Impossible
Opět kluci zaváleli a jejich práce byla opravdu znát. Vůbec poprvé za večer se rozjelo veškeré osvětlení až po laserový park, ohňostroje, ohně aj. Na tuto podívanou se vždycky člověk musí těšit, protože tihle Holanďané opravdu umí a určitě nejen já jsem ráda, že se opět podíleli na této show. Dechberoucích 15 minut opravdu za to stálo.

Ferry Corsten jako Gouryella
Vzhledem k tomu, že jsem poměrně ještě mládě, co se týče trancu, tak na Ferryho pod Gouryellou jsem se těšila nejvíc, protože to slibovalo mnohé, jen ne to, co se ve světě hudby jistých pár let děje – a nemýlila jsem se. Třešničkou na dortu pro mě byl zajisté track Tenshi a Anahera s videoklipem, jenž mě přiměl znovu slzet a řekla jsem si, že na úpravy mascary už raději kašlu, protože to bych se snad neodlepila z vrchního patra a to by byla přece ohromná škoda.

John O’Callaghan
Snad již všem známý a opěvovaný Johny z Irska. Úplně mega nakopávací set. Upliftingový začátek, jenž vygradoval do tech-trance, a to bylo přesně něco, co celá hala potřebovala – a s trackem Steal This Track jsem zažila hudební orgasmus. Naprosto geniální a dokonalý, kdy jsem si říkala „nechť vypustím duši přímo tady a teď“.

Driftmoon b2b Reorder
Kluci skvěle pokračovali v tom, co pro ně bylo připraveno v předchozím setu a že to nebylo jednoduché – ale zhostili se toho s velkou parádou, například s Devil Tricks, kdy už jsem na jednu stranu nevěřila, že odejdu na vlak po svých. Ale na druhou stranu jsem chtěla víc – a taky že se to dařilo po celý zbytek setu. Před pány smekám pomyslný klobouček a děkuji za tu skvělou nálož.

Vini Vici
Jejich sety se ubírají psy-trancem a musím říct, že zavírací set si zasloužili právem, protože to, co tu noc dokázali, se nedá s ničím rovnat: Nightmare, Free Tibet a byla jsem rozbitá, jak dětské hračky, ale nešlo opustit arenu dřív než skončili. A rozhodně nepochybuji a každopádně nelituji, i když se odcházelo poměrně dost špatně a nožičky opravdu už bolely :-D.

Shrnutí:
Již od samého začátku bylo zjevné, že se celý večer bude dát těžko někde pohybovat, protože už před samým začátkem akce se dělala slušná fronta a vevnitř i v průběhu večera bylo všude obrovské množství lidí, takže bylo zcela jasné, že je vyprodáno – a vůbec se tomu nedivím. Opětovně United Music a celý Transmission team odvedl úžasnou práci a já jim za to vřele děkuji, akce nemající snad jedinou chybu a z mé strany snad i žádnou výtku. Celá noc za doprovodu toho nejčistšího zvuku, úžasných efektů a dokonalého line-upu, který jsem si jistě užila nejen já.
Celému teamu UM a TM přeji spoustu podobných akcí, spoustu nápadů, spousty fanoušků, jako tomu bylo nyní, a určitě se uvidíme příště!