Třetí srpnový víkend proběhla u Máchova jezera v Doksech opět dvoudenní open air akce s názvem Finlandia Mácháč, kde se předvedli jak umělci ze zahraničí, tak i česká DJská špička. Tento dvoudenní festival láká každý rok tisíce fanoušků elektronické taneční hudby – a není se také čemu divit. Legendární Máchovo jezero dokáže bezesporu okouzlit každého a ve spojení se zahraničními a tuzemskými DJs je tato kombinace ideální možností, jak zakončit léto ve velkém stylu. A my u toho samozřejmě opět nemohli chybět.

Brány letošního ročníku se otevřely v pátek v šest hodin, přičemž my se do areálu dostali až kolem osmé. A jak je naším zvykem, po příchodu jsme se hned šli porozhlédnout po okolí. Tenhle festival začíná být každý rok čím dál více „vymazlenější“ a kromě stánků s občerstvením zde najdete i například chill-out zónu pod záštitou Marlboro nebo zkrášlovací salony Nivea. Stejně jako minulý rok, i letos jste mohli v chill zóně najít čtvrtou stage pod jménem M-Point a pokud jste na u vchodu do zóny uvedli, že jste kuřáci, dostali jste speciální náramky s kódem, s nimiž jste se mohli zúčastnit různých aktivit. Mile mě překvapilo, že letošní aktivity byly úplně odlišné od těch z minulého roku. Mohli jste si zde vyzkoušet například virtuální realitu, nechat si udělat dočasné tetování na ruku, zahrát fotbálek na speciálních stolečkách, vylézt po stěně s přísavkami nebo si natočit 360stupňové crazy video. Zkrátka nuda zde neměla šanci.

Pomalu, ale jistě jsme se dostávali na hlavní stage, kde zrovna vystupoval Yall. Ten svůj set směřoval spíše do klidnějšího, pohupujícího se stylu, kde největším vrcholem byl vlastní track „Hundred Miles„, který živě odzpívala zpěvačka, jež ke zpěvu hecovala i tisícový dav. Při poslední skladbě „One More Time“ byla pláž už v podstatě plná a po Yallovi přišel někdo, na koho jsem se já osobně asi nejvíce těšila. Padla desátá hodina, světla zhasla, hudba utichla a z písku se ozvalo jen hlasité skandování fanoušků „Curbi, Curbi, Curbi…“. Jejich energie byla cítit snad až do Prahy. Curbi nemohl začít ničím jiným, než vlastním hitem „Shinai“. Jeho hodina byla jedním slovem dokonalá. Nynější EDM se dostává spíše do tvrdší podoby – a přesně to také Curbi předvedl. V setu jsme mohli slyšet takové skvosty, jako Sikdope „Snakes“, D.O.D „Blip“ nebo Tiësto „Show Me„, které byly provázány hlavně vlastní tvorbou.

Po britské rozjeté hodince se na stagei vystřídal belgický DJ, říkající si Lost Frequencies. Jelikož to byla má premiéra, nevěděla jsem, co přesně od něj očekávat, když snad každá jeho skladba je pomalejší rádiovka. Mé očekávání pomalejšího setu se naplnilo a já se obávala, že to pro návštěvníky po rozjetém Curbim asi nebude to pravé ořechové. Ovšem opak byl pravdou. Po tracku „Tunnel Vision“ se fanoušci rozhýbali i pod sprchou začínajícího deště, kdy se z festivalu stala vyloženě pláštěnková párty. Nejlepší část setu Lost Frequencies však přišla na konci, kdy zazněl jeho největší hit „Are You With Me“ – v tom dešti to mělo skutečné kouzlo.

Po zdařilém rozproudění celého večera se chystali na pódium headlineři jak celého večera, tak i celého festivalu – W&W. V jednom nedávném rozhovoru se kluci svěřili, že se budou vracet zpět k trancu, takže jsem na ně byla více než zvědavá, zda ho zahrají i zde. Moje očekávání splnili na jedničku. Svůj set směřovali na pro ně tak klasický big room, do kterého zakomponovali právě zmíněný trance. Poslechli jsme si tak Wéčka v těch nejrůznějších podobách, od jejich tracku „Supa Dupa Fly„, přes „Rocket“ s Blasterjaxx až třeba po „Live The Night“ s Hardwellem a Lil Johnem. Jejich stageshow byla stejně ohromující jako oni a lasery, animace a efekty tento set ještě více obohacovaly. Tato dvojice navíc moc dobře ví, jak pracovat s davem, a být součástí jejich show, kdy skáčete, tleskáte a máváte s nimi rukama, je úžasný euforický pocit.

Po hodině a půl, kdy jsem měla tepovou frekvenci tak na 140, se na stagei vystřídal nizozemský umělec s tureckou krví Ummet Ozcan. Ten to sice po rozjetých „Wéčkách“ neměl vůbec lehké, nicméně Ummet se s tímto úkolem popral stejně temperamentně, jako je on sám. Jeho sety vystihuje tvrdší beat s pořádnou svižností v kombinaci s rychlým mixem, což je opravdu smrtelná kombinace. Při každém tracku lidé řvali čím dál víc, a i když už se zdálo, že mají vyřvané hlasivky, donutil je vyřvat si je ještě víc. Zahrál zkrátka ty pořádné festivalové „tepačky“, které každý z nás miluje, a i přes nepřízeň počasí si to v té sprše všichni užívali na maximum. Setu dominovala hlavně vlastní tvorba, ve které nemohly chybět unikáty jako „Hum„, „Spacecats“ nebo „Smash!“

Padla třetí hodina ráno a za mixážní pult se postavil krasavec z Revealed Soundu – Dannic. Ten svůj set odpálil v pořádném progressivním stylu, a to vlastní skladbou „Fonk It Up„, která má v sobě energický náboj. Dannic je svým způsobem takový popový Hardwell. Zahraje vám podobný electro set, který je provázaný největšími rádiovkami, u nichž si tento krasavec rád zazpívá s vámi. Jeho energie za mixážním pultem je ohromná a i přes deštivé počasí dokázal svými tracky jako „Can You Feel It“ nebo „Blaze“ dostat z lidí všechno. A z nás taky. Tímto umělcem jsem se s pátečním Mácháčem rozloučila a šla se do postele těšit na další den.

Sobota

Sobotní den bývá po tom pátečním pekle sice trochu krušný, nicméně já už se nemohla dočkat, jak se v tento den vybarví hlavně česká DJská špička. Jakmile jsem dorazila na místo, musela jsem zatleskat opět úpravě a uklizení areálu, který po minulé noci jistě nebylo lehké uklidit. Šestá hodina večerní značila příchod pro mě prvního DJje sobotního dne, kterým nebyl nikdo jiný, než TiGi. Rozproudit lidi po prvním festivalovém dni, tak tento úkol jsem mu vůbec nezáviděla. Nebudu lhát, že v tu chvíli tam bylo teprve pár návštěvníků i přes to, že areál byl otevřený už od tří. Ale TiGi měl ke konci své show plnou pláž! Vrcholem jeho setu byla úvodní melodie z populárního seriálu „Game of Thrones“ v KSHMR remixu. Za zmíňku stojí i track Giratina.

Po tomto skvělém setu se na pódiu objevil miláček českého publika – Richard Reynolds. Na něj jsem se jako vždy těšila. Zažila jsem ho už nespočetněkrát a pokaždé mě potěší vidět jeho progress na vyšší úroveň. Jeho set zkrátka baví od začátku až do konce, přes výběr tracků až po jejich mixování. Jeho future a progressive house mě nutil křičet snad na každý track, jako kdybych tracklist skládala já sama. Diplo „Waist Time„, BROHUG „Paparazzi“ nebo JOYRYDE „Hot Drum„. Bylo tam zkrátka všechno! Samozřejmě nemohl nakonec chybět jeho největší hit „Chasing The Love„, který podtrhl i originální videoklip na obřích led obrazovkách. Škoda trochu byla, že měl Ríša tak brzký čas a jeho efekty tak nemohly vyniknout ještě lépe.

Letos byl pro mně MÁCHÁČ festival životní zážitek! Poprvé za moji kariéru se byla na mně podívat máma! ❤️ Tohle byl můj sen a vždy jsem to ostatním DJs záviděl. Konečně se mi to taky splnilo!“ Přesně takhle si akci užil samotný DJ a myslím si, že netřeba nic jiného dodávat.

Dalším českým vystupujícím byl Manene. Ten tentokrát oproti minulému roku vsadil na méně tvrdý styl, než je pro něj zvykem. Jeho set tentokrát nezahrnoval hlavně trap nebo hardstyle, ale mohli jsme v něm slyšet už i nějakou tu normální melodii. Co však zůstalo stejné, to byla jeho energie pro hraní. Skákání z DJského pultu a „tancování“ za mixákem nemůže u tohoto umělce nikdy chybět. Zkrátka si to prostě umí užít se svými fanoušky. Při zvuku „Drums“ od LOUD ABOUT US, „Piggale“ od DJ Snakea nebo „Internet Friends“ od Knife Party jsme se mohli pokochat i povedenou animací na led obrazovkách, kde se zobrazovaly fotky z Maneneho dětství. Za mě to byl určitě zajímavý tah, jak se odlišit od ostatních a zároveň vzdát poctu své rodině.

Na nás nyní čekala první dvojice tohoto dne, kterou bylo duo Matamar. Kdo tyhle kluky zde zažil už minulý rok, tak věděl, že jejich vystoupení bylo zkrátka WOW! A ani letos tomu nebylo jinak. Ta energie, kterou dávají do svým setů, musí zvednout ze židle i nemohoucího. Stejně jako u Richarda je jejich progress stále lepší a lepší a jejich výkon se dá přirovnat ke světové úrovni. Lidé řvali, skákali, tleskali a byli v pořádné hudební euforii, při které se tvrdší tracky krásně střídaly s ještě tvrdšími 😀 Matamaří set zahrnoval vlastní edity a skladby, kde samozřejmě nechyběla „Future Cat„, „Fu Fu Fu“ a dokonce nám Marek s Martinem představil i své dva nové „Shity“. Co kromě hraní bylo ohromné, to byla opět vizuální stránka jejich stage, která set této dvojky ještě více umocňovala. Stejně jako minulý rok, jejich stageshow pro mě byla nejlepší z celého festivalu a prezentace sebe sama zde neměla ani tu nejmenší konkurenci.

Pak přišel čas na občerstvení. Letos musím pochválit organizátory, že nikde nevznikaly žádné větší fronty a výběr jídel byl klasický. Já si nejvíce oblíbila nudle mezi hlavní a Watt stageí. 😀 Pojďme ale zpět k vystupujícím.

Na hodinkách minula jedenáctá hodina, a to znamenalo, že se za mixážní pult postaví jediná trojice celého festivalu – Audiorockers a Matt Raiden. S nimi nastoupily i krásné tanečnice, které mimochodem podtrhovaly krásu celého festivalu. Nechyběli opět světelní roboti s „COčkem“ a obří balonky, které díky mírnému větru byly hned pryč. Kluci mě oproti minulému roku potěšili jak výběrem tracků, tak i omezením mluvení do mikrofonu, což za mě jejich set podtrhovalo ještě víc. Bylo vidět, že tihle DJs mají české fanoušky zkrátka v merku a přesně vědí, co jim mají dát. Pláž už byla v podstatě samý důlek, který rozjásaní fanoušci při jejich setu ještě více prohlubovali.

Po této trojici nastoupila na pódium opět dvojice, a to headlineři sobotního večera Sunnery James & Ryan Marciano. Tito snědí Holanďané opravdu nezapřou svůj surinamský původ. Jejich set se nesl v exotických až brazilských rytmech, které jejich kořeny skvěle podtrhovaly. Jejich specifický styl se jmenuje tribal house a v posledních několika letech si získává čám dál více na oblibě. Kluci jsou víceméně hlavními představiteli tohoto žánru. Jejich set byl jiný a podle reakce crowdu se líbil. Za nás určitě palec nahoru.

Holandskou dvojici vystřídal nejpopulárnější slovenský DJ EKG, kterej svůj set ladil více progressivně a melodicky bez tvrdších dropů. Dalším vystupujícím byl studiář Enrico, který lehce změkčil atmosféru, když jeho set směroval do tech-house a podobným rytmů. Celý konec sobotního dne byl vlastně naplánován na pohodovější vlnu, protože po Enricovi nastoupil Chris Sadler a celé to uzavřel zkušený Loutka.

Podtrženo a sečteno, my si nejpopulárnější tuzemský EDM festival užili na maximum a budeme se těšit zase za rok.

Video: Marcel Havlík