Rok se s rokem sešel, takže byl čas opět provětrat svoje Air Maxy na Imagination Festivalu, tentokrát v pražských Letňanech v prostorách Výstaviště s mnohem větší kapacitou než loni na Výstavišti. A tentokrát i se slušnou porcí hardstylu. Loni jsem párty promeškala, letos jsem to už nemohla dopustit. Oproti loňsku se koncept Devastator stage změnil v tom, že na ní nebyli žádní DJs hrající drum‘n‘bass. I jeho tvrdší substyly se přesunuly na Imagination stage, kam se podle mě hodí mnohem víc a kde jsem pařila asi jen 10 minut, než jsem se zhrozila a utekla nazpátek na Devastator, kde se hrály čistě harder styles.

Výzdoba Devastator stage byla na české poměry věc nevídaná. Tedy alespoň na poměry harder styles akce, přece jenom chodí na Trancemission davy, které ani nevědí, co se v O2 Areně hraje. Dominovala jí světélkující robotí hlava, nechyběly ani lasery, stroboskopy a dokonce po ní poskakoval oplácaný MC Tha Watcher. Přesně tak, jak to má být. Počátek s Noisecontrollers a Zatoxem tak byl velmi příjemný. Líbivé melodie s kicky typickými pro melodický hardstyle byly přesně to pravé na zahřátí. Noisecontrollers navíc nakonec pustil vlastní klasiku Crump, přičemž Zatox se věnoval produkci ze svého nového alba. Pustil ale i hardstylovou verzi handz-up klasiky z dob, kdy jsem byla ještě malá, ale moc dobře si ji pamatuju. Řeč je o Jordan & Baker – Explode (Brennan Heart Remix), která potěšila stejně jako Zatox & Brennan Heart – Back In The Days s oldchoolovým nádechem. Oh yeah.

Blížila se ale jedna hodina a DJ, na kterého jsem se těšila nejvíc, a to headliner Angerfist. Slyšela jsem ho již na Syndicate a vím, že patří ke špičce hardcoru. V Česku byl již počtvrté, ale ani tentokrát nezahálel, a i když ho příští den čekala launch párty nového alba The Deadfaced Dimension, rozjel nekompromisní set plný hitovek. Halou v Letňanech zněly pecky jako Skrillex & Damian Marley – Make It Bun Dem (Angerfist & Kid Morbid Bootleg) nebo Angerfist – Street Fighter a na konci nechyběla ani frenchcorová klasika Assault, kterou vyprodukoval s legendou Radium. Tuhle prostě můžu.

Vzápětí ale tempo nepolevovalo, protože na stage přišel italský hřebec Noize Suppressor, který se předvedl v DJském setu. Jeho Fingherz nemohly na konci chybět, jinak byl set ale o něco měkčí než u Angerfista. Z hraných tracků mi v hlavě utkvěla novinka Noize Suppressor – Let These Motherf*kers Know. Velmi dobré, ale horší než Angerfist. To, co ale následovalo, jsem si těžko dokázala představit. DaY-már jsem poprvé v Česku promeškala, ale tentokrát jsem si ji ujít nenechala a pochopila, co na téhle pokérované nádheře všichni muži vidí. Tedy spíše slyší. Mainstream hardcore střídal rychlejší uptempo hardcore, ale nechyběl ani industrial. Když zahrála Drokz & DaY-már – Our Song, měla jsem mrazení v zádech. Tohle byl ten nejlepší set, který jsem letos na Imagination Festivalu slyšela. Dagmarku tu chci znovu!

Italští, holohlaví a jakbysmet potetování The Sickest Squad se mi taky líbili. Odsýpající frenchcore, který má spád! Sice chápu svoji partu, která při nich šla na panáka, „protože už je slyšeli desetkrát,“ ale mě se jejich set s peckami jako The Sickest Squad feat. Kraken – Re-vo-lu-tion prostě líbil. Domácí Hungry Beats předvedli ještě tvrdší a rychlejší set, který víceméně prezentoval jejich nadcházející album Harder Then You v čele s trackem Sparta 3000. Bylo to fajn, ale Italové před nimi to rozjeli více. Prague Nightmare Allstars jsem pak slyšela jen na odchodu.

Celkově jsem z Imagination Festivalu nadšená, nejsem z Česka, ale tohle byla jednoznačně největší akce, na které jsem zde byla a na kterou se rozhodně za rok znovu vrátím. Že bychom se dočkali ještě více známých hardcore DJs? Nic jiného bychom si tu nepřáli.