Nejlépe placený DJ světa a rádiový hitmaker – Calvin Harris dorazil do Prahy. Vystoupil v rámci Only Open Air festivalu, který pořádala slovenská agentura Celebration.sk v pražských Holešovicích. Nevinné místo, kde se na kolotočích každoročně protočí několik tisíc dětí, se přeměnilo v mejdan plný kvalitní hudby, front na baru a skvělé audio-vizuální show. Festival byl pak rozdělen na dvě části – denní a noční. Stím, že já jsem pochopitelně nemohl chybět ani na jedné a rád bych Vám popsal, jak jsem párty viděl svýma očima.

Jelikož denní část začínala na české poměry nezvykle brzo, tak jsem se rozhodl do areálu dorazit na šestou hodinu odpolední. Tou dobou ovládala mainstage Ewa Shaw a nutno říci, že měla poměrně dobře zaplněnou taneční plochu. S přáteli jsme obhlídli merchandising předměty, které měli poměrně rozmanitou nabídku (od čepic, triček a plakátů se dalo sehnat ledasco), a rozhodli jsme se vyrazit na nějaké to občerstvení. Od přátelů jsme se dozvěděli, že si zde můžeme dát pravý kokosový drink. Ano, za sto korun českých, nám frajer rozseknul vršek skutečného kokosu a vrazil Vám ho do ruky společně s brčkem. Perfektní nápad … v naší partě snad nebyl člověk, který by si kokos nepochvaloval. Pojďme ale k tomu nejduležitějšímu z celé téhle akce … a tím je hudba. Než jsme se totiž stačili rozkoukat a vypít svůj kokos, tak se na hlavní scéně objevil holandsko-marocký DJ a producent R3hab.

r3hab only open air festival

Letos to bylo již počtvrté, kdy jsem ho slyšel hrát naživo, a pokaždé si odemě vysloužil obrovský aplaus. I při jeho druhé návštěvě Prahy předvedl naprosto výborný výkon a bylo vidět, že i on si své hraní užívá. Aby taky ne, když dav vytvářel naprosto skvělou atmosféru. V jeho setu jsme tak mohli zachytit tracky především z jeho a Deorrovi produkce. Ke slyšení například bylo: Flashlight, Bootie In Your Face, Yee, Samurai, jeho nový kolaborační track s VINAI, který je aktuálně na první příčce beatportu, „How We Party“ či další spolupráce, tentokrát s Nervo na skladbě „Ready For The Weekend„. Celé tohle gala představení pak ukončil peckou „Revolution„, kterou produkoval s Ummetem Ozcanem a Nervo. Nutno podotknout, že během jeho setu vládla skvělá atmosféra a na lidech bylo vidět, že se opravdu baví. Možná bych Fadilovi vytknul ty delší přechody, ale to už bych byl moc velký puntičkář 🙂

Ještě během jeho setu jsem se rozhodl odskočit si pro pití. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem na všech barech viděl tak obrovský nával, že čekání na pití zabralo více jak 20 minut. Již roky ve svých reportech upozorňuji na to, ať čeští a slovenští promotéři zavedou ŽETONY! Kromě toho, že se zkrátí čekací doba na polovic, tak mi nikdo neoznámí, že nemá drobné a holt mi nevrátí částku na kterou mám nárok. Člověk těch pár drobných asi oželí a ve výsledku o nic nejde, ale opravdu mě mrzelo, když jsem viděl všechny čtyři barmany jak stojí nad mističkou ve které jsou peníze a loví drobné místo toho aby obsluhovali. To co je v evropě standardem by se mělo zavést i u nás – žetony.

Nicméně vodku s redbullem jsem dřímal v ruce a hurá na taneční plochu, rozezněli se totiž první tóny ze setu Calvina Harrise. Asi netřeba zdůrazňovat, že se jedná o úspěšného skotského hudebníka, který disponuje slušnou řádkou hitů. A tak bylo nad slunce jasné, že do jeho 75ti minutového vystoupení, se bude snažit nastrkat co nejvíce vlastní produkce. Chybět tak nemohli hitovky: Feel so Close, I Need Your Love (Nicky Romero remix), Sweeth Nothing, We Found Love, CUBA, Under Control, Awooga a celé tohle galapředstavení uzavřel svou aktuální jedničkou Summer. Atmosféra při jeho vystoupení byla naprosto strhující. Lidé skákali, měli ruce nahoře a vytvářeli skvělou podporu pro výborně hrajícího Calvina. Ten pochopitelně dával velký prostor i pasážím kde se zpívalo a fanoušci tak mohli provětrat své hlasivky. Organizátoři si navíc připravili i trošku té pyrotechniky a pokud k tomu připočtu i vynikající zvuk, tak musím konstatovat, že tohle vystoupení stálo skutečně za to. Závěrečný potlesk byl zasloužený a nás čekal přesun do průmyslového paláce, kde se odehrávala večerní část programu.

Na té měli vystoupit například Timo Maas, Pendulum či Dubfire. Do haly jsme se dostali během chvilky bez vážnějších problémů, ale co mě znovu zarazilo, byla fronta na baru. O tom tu ale už reč byla a tak se pojďme podívat na hudební stránku indoor části festivalu. Jako prvního jsem zaznamenal Timo Maase, ten svým pomalým technem zlehka roztančil celou halu, ale na žádné ostré tracky to nebylo. Spíše taková pohodička, abychom stihli vydýchat ten masakr z venkovní části programu.

Jako další účinkující jsem na pódium zachytil Pendulum v ultimátním DJ setu. Narovinu mohu říci, že lámané beaty nemám rád a prakticky to neposlouchám, ale tohle se mi opravdu líbilo. Ta energie a živočišnost která z toho čpěla mi roztančila boky a v kombinaci s pár panáky tvrdého alkoholu jsem si jejich set doveld dokonale užít. O to více mě potěšilo, když se dostalo i na pár skladeb od Knife Party (kdo neví, tak část Pendulum jsou právě Knife Party). Zejména mi pak udělali radost jejich remixem na legendární Prodigy. Narovinu mohu říci, že jsem měl co dělat abych tenhle masakr vydejchal a očekával jsme příchod poloviny legendárních Deep Dish – Dubfire. Ten se bohužel na pódium neobjevil a místo toho to rozjel nějaký neznámý šmoula, kterého jsem v životě neviděl. Skoro až provokace, když hned z kraje zahrál Dubfirův track „Roadkill“. Na facebooku se pak objevilo mnoho nadávek na adresu organizátorů, jelikož Dubfire na svém twitter accountu uvedl, že nedostal za hraní zaplaceno a z toho důvodu nevystoupil. Osobně nemám rád unáhlené závěry a proto rád počkám na vyjádření pořadatelů. To, že DJ někde nevystoupí se prostě může stát a to nejenom u nás.

calvin harris only open air festival

Jako poslední zbýval v lineupu – James Zabiela. Ten se prezentoval velice kvalitní a valivým technem, které rozhodně mělo tu správnou rychlost a opravdu hutný beat. Musím přiznat, že tohle už přežívali opravdu jen ty nejsilnější, ale stálo to za to. Melodické pasáže střídali ty monotóní a naopak. Ačkoli nejsme jeho příznivcem tak musím uznat, že tenhle set se mu povedl a mě zajistil skvělý konec mejdanu. Kolem půl páté ráno mě bohužel nenesli nohy a tak jsem se rozhodl, že vyrazím na metro, abych mohl v klidu dorazit domů.

V závěrečném hodnocení bych organizátory chtěl pochválit za dovezení jedné z největších hvězd součastnosti, kvalitu zvukového a vizuální parku, uspořádání i večení části festivalu a rozmanitost hudebních stylů. Negativně pak hodnotím poddimenzované bary a absenci žetonového systému. Uvidíme se zase za rok!

(Fotoreport pak najdete na našem facebookovém profilu ZDE)