Je asi zbytečné nosit dříví do lesa a představovat na našich stránkách anketu DJ Mag. Ta se loni přesunula do konceptu holandského Amsterdam Music Festivalu, kde pravděpodobně na delší dobu zakotvila. Letos se však organizátoři rozhodli udělat akci větší než největší a event pořádali na fotbalovém stadionu AFC Ajax Amsterdam s kapacitou 40 tisíc lidí. A světe div se … oni to vyprodali. Celý koncept se pak odehrál v sobotu v rámci slavného ADE a organizačně ho měly na starosti jedny z největších firem ve svém oboru: ID&T a Alda Events. Kromě silného line-upu bylo tedy hlavním tahákem vyhlašování nejpopulárnějších DJů za poslední rok a velkolkepá show. My jsem pochopitelně u takové události nemohli chybět a rozhodli jsme se vyrazit několik stovek kilometrů, abychom Vám mohli přivézt report z místa konání. Zde je pohled na celou akci očima šéfredaktora TiGiho.

Do hlavního města země tulipánů jsme dorazili kolem deváté hodiny a urychleně jsme vlétli do arény s očekáváním, kdo se na pódiu vůbec představí. Organizátoři totiž odmítli zveřejnit timetable a kompletní line-up, aby předešli jakémukoli vyzrazení výsledků předem (haha). Při vyhlašování DJ Magu je totiž zvykem, že hned po převzetí ceny vystoupí nová světová jednička. Už v tu chvíli jsme věděli, že Dash Berlin to nebude. Okupoval totiž mixážní pult a pozvona celou párty rozjížděl. Dříve trancový bijec, nyní hraje všehochuť a v jeho setech zazní jak trancové skladby, tak i velké množství trousu. Chvilkama to sice vrtalo pěkně, ale rozhodl jsem se, že jeho set obětuji na prohlídku arény, do které jsem se vrátil skoro po osmi letech.

Zkraje mohu říci, že aréna je skutečně obrovská, má zatahovací střechu (proto je vhodná i na tento druh akcí), ale nepůsobí tak luxusním dojmem jako vedlejší Ziggo Dome. Okolo stadionu se nachází prstenec (stejně jako v naší O2), kde jsou umístěné stánky s jídlem, pitím a dalšími předměty. Po celém stadionu se pak platilo kartou, kterou jste si museli zakoupit na baru nebo ve speciálních automatech. Za tohle dávám palec nahoru, protože i při tak obrovském množství lidí jsme prakticky nenarazili na frontu. Bary na samotné ploše pak byly velkokapacitní a bez problémů stíhaly. Když jsme u té plochy, tak se chvilku zastavíme u samotné stage. Ta byla obrovská a její dominantou byla čtyři Xka, která se v průběhu noci přesouvala, dle libosti vizuálních techniků (měli je zavěšené na motorech). Nesměly pochopitelně chybět ani obří plameny (slušný horko) a kvalitní ozvučení. Nevim, jak to ty kluci holandský dělaj, ale obešel jsem celou halu a ať jsem stál přímo u reproduktoru nebo vzadu, tak byl zvuk vždy čistý a kvalitní. Pojďme se ale podívat na samotné výkony DJs.

Po Dash Berlinovi se na pódium vyškrábal Francouz – David Guetta. Ten sice jednou anketu již vyhrál, ale letos jsme ho na příčku nejvyšší netipovali. Kdo jeho set někdy slyšel, tak určitě ví, že se skládá především z vlastní produkce. Chybět tak nesměla hitovka Bang Bang, Titanium či bořič hitparád posledních týdnů Lovers On The Sun. David do toho všeho přidal mluvení do mikrofonu a publikum bylo jak utržené. Vůbec ten kotel byl fantastický po celou noc. Vyprodaná aréna zpívala, tančila, skákala a měla ruce nahoře. To bylo jednoznačné plus celé akce. Během Davidova setu jsem viděl další unikátnost na párty. Od stropu se vznesla holka, která byla zavěšená pouze na balónkách s héliem (ano, pouze na balónkách). K nim byla přichycená ocelovými lanky a na nich se ve vzduchu točila. Opravdu skvělá podívaná, která mě opět uvedla v omyl, že mě na párty už máloco překvapí.

Po Davidovi měl přijít na řadu ten DJ, který do žebříčku vstoupil poprvé a z nově příchozích se nejlépe umístil. A tím byl na devatenáctém místě – Deorro. A ačkoli jsem ho letos slyšel již šestkrát, tak jsem byl moc rád, že si mohu jeho set vychutnat znovu. A co si budeme povídat, ne že by se ty sety nějak odlišovaly, ale ten jeho sound mě ukrutně baví. Celé to odstartoval svou kolaborací s MAKJem – Ready a pokračoval bouncovým beatem a pisklavým zvukem přesně tak, jak ho máme rádi. Yee, Bootie In Your Face, Flashlight a na konec nemohl chybět ani Five Hours. V průběhu jeho setu se pak na dvou obřích LED obrazovkách ukazovaly výsledky, a to přesně až do jedenáctého místa. To desáté patřilo již k ceremoniálu.

Ten odstartoval ihned po Deorrově setu a postupně jsme se dozvídali pořadí od desátého místa do čtvrtého. Každé jméno mělo krátký video-flashback a vše běželo na velkých obrazovkách zatím bez moderátora. Následně nám hlas oznámil, že poslední DJs, kteří zůstávají ve hře jsou: Hardwell, Armin van Buuren a Dimitri Vegas a Like Mike. V tu chvíli začalo na obrazovce běžet losování s portréty jednotlivých umělců, až se zastavilo na Hardwellově obličeji a oznámili ho jako oficiálního vítěze. Předání ceny a gratulace se nesly v bouřlivém duchu, vždyť je to miláček domácího publika. Jeho následné vystoupení akorát podtrhlo jeho nadvládu nad DJským světem. Jeho energetický set byl plný melodie, mrtvého dropu, harmonie a celé to do sebe tak nějak vše zapadlo. Publikum bylo jak utržené ze řetězu a po celou dobu mělo ruce nahoře a při každém beatu létalo nahoru a dolu. Z tracků pak namátkou: Young Again (novinka), Martin Garrix & Headhunterz – Once Again či Robbertův remix na Coldplay – A Sky Full Of Stars. To byl letošní vítěz!

Po něm se na pódiu dostal další domácí miláček – Armin van Buuren. Ten sice skončil až na třetím místě, ale i tak se nemá rozhodně za co stydět. Jeho set měl koule a drtil to po celou dobu. Vrchol jeho vystoupení nastal při skladbě Ping Pong, kdy celá aréna mávala rukama zprava doleva jak pominutá. Do mikrofonu pak Armin nezapoměl poděkovat všem, kdo pro něj hlasovali, a vůbec si celé hraní tak nějak užíval, že jsem z něho měl pozitivní pocit. To už se na pódiu připravoval čtvrtý muž (muž?) světového žebříčku – Martin Garrix.

O jeho umístění si můžete myslet, co chcete, ale jeho sety mají vždy tu nejlepší atmosféru. Letos jsem ho slyšel zhruba počtvrté nebo popáté, a vždy na něj reagovalo publikum snad nejlépe ze všech vystupujících. Jeho hudební styl mi není až tak blízký jako třeba Deorrův, ale dokáže zabavit a nechat své vystoupení správně gradovat. V jeho setu nechyběly ani zvířátka, Proxy, Helicopter či Virus. Martin se pak jako jediný z DJů zastavil u publika a ochotně se se všemi fotil. Sice je na něm vidět, že ještě hudebně nevyspěl na sto procent, ale v přístím roce ho opět uvidíme v první desítce DJ Magu. Docela pozdě se pak na pódiu objevila dvojice Dimitri Vegas a Like Mike, která v tomto roce získala druhé místo. Ačkoli klukům přezdíváme „kolotočáři“ (ne kvůli výběru skladeb, ale rychlosti mixování), tak nutno přiznat, že dav se bavil skvěle. Rychlé střídání skladeb, časté hecování do mikrofonu a mainstreamový výběr bylo to, co publikum chtělo. Lidé jim úplně neuvěřitelně zobou z ruky, až to bylo chvílemi dost zvrhlé. Nicméně musím uznat, že show tyhle kluci umí dělat a pokud v tom budou pokračovat, tak by za rok mohli být světovou jedničkou.

Jelikož jsme před sebou měli 900 km dlouhou trasu do Prahy, tak jsme se rozhodli oželet Wéčka a vyrazit domů. Organizátorům bych za celý event dal pochopitleně jedničku. V zemi tulipánů to snad ani jinak dopadnout nemůže. Perfektní ozvučení, skvělá atmosféra, Red Bull stál stovku (což je dobrá cena), rychlé odbavení na barech a prvotřídní line-up. Všem doporučuji, aby si někdy udělali cestu na nějaký západní mejdan a zjistili, jak to s těma akcema vlastně je. Já už se teď těším na ten další!