Již po čtvrté jsem měl tu čest zúčastnit se nejlepšího svátku elektronické taneční hudby na světě. Tomorrowland je zcela jiný svět, který určuje vlastní standardy a nastavuje laťku tam, kam ostatní festivaly ani nedohlédnou. Myslíte si, že přeháním? Možná. Vypravit se však na tenhle festival bych přirovnal k návštěvě Santovy továrny na severním pólu, když je Vám 6 let. Jenže tohle místo má výhodu v tom, že existuje. Ačkoli jsem poprvé nemohl být přítomen všechny tři dny, nýbrž jen jeden, tak stejně jsem ohromen a fascinován. Pojďme si ale říci, jak jsem si ten páteční mejdan užil.

Psát tady o nabušeném line-upu asi nemá smysl, protože tady se scházejí opravdu ty největší hvězdy a je úplně jedno, zdali jde o komerčního krále DJů Davida Guettu či generála undegroundové scény Carla Coxe. My jsme svou jízdu započali v jednu odpoledne na hlavním pódiu, které ovládal Afrojack. Ano, DJ a producent, který patří do první světové desítky (alespoň co se DJ Magu týče), tady hrál warm-up. Možná byste byli překvapeni, ale Nick nehrál žádné „vrtule“ ani své typické pisklavé zvuky, ale deep house pomalu přecházející do tech-housu. Možná proto nebyl v line-upu zapsán pod svým uměleckým pseudonymem, ale pod svým skutečným jménem Nick van de Wall. Za sebe mohu říci, že to byl zvláštní zážitek, ale Afro zcela pochopil svou úlohu a dav dokonale nabudil k dalším výkonům. Za mě palec nahoru.

Na stagei jej vystřídal mladičký Oliver Heldens (sice tak nevypadá, ale je mu teprve dvacet), který poslední dobou neuvěřitelně roste (stejně jako cena za jeho booking) a jeho pojetí housu se stává čím dál tím více populárním, a to zejména u té masové skupiny. Letos jsem měl tu čest ho již jednou slyšet a moc mě nenadchnul. Co si budeme povídat, ani tentokrát to nebylo na deset hvězdiček a některé hluché pasáže v jeho setu mi úplně nevyhovovaly, ale potěšil mě hitovkou Koala a svou novinkou Shades of Grey. To řezník Ummet Ozcan byl jiné kafe, pokud od něj očekáváte nefalšovanou bigroom řežbu a hromadu jeho produkce, tak jste na správné vlně. U publika se pak dočkal nevětších ohlasů se singlem The Hum, na kterém spolupracoval společně s residenty Tomorrowlandu – Dimitri Vegasem & Like Mikem. Pro naše nohy to byl velmi náročný test, protože skákat hodinu v kuse není pro nás nejmladší zrovna ideální, zvlášť za začátku festivalu. Nicméně mohu konstatovat, že jeho set jsem si maximálně užil, ale následoval přesun.

Na pódiu, které bylo kompletně vybudováno na vodě, začínali svůj set Švédové Dimitri Vangelis & Wyman, neboli zástupci SIZE Records. Asi rovnou mohu prozradit, že kluci se mi líbili asi ze všech nejvíc a bylo to asi to nejlepší, co jsem v ten den slyšel. Žádná velká IDčka, ale ověřené skladby z jejich domovského labelu a občas nějaké ty zpívánky v podobě dobře provedených mash-upů. A ačkoli se nejedná o žádné velké jméno, tak dav reagoval fantasticky a skoro jsem měl chvilkama pocit, že byl na pódiu sám velký Tiësto. Radost nám udělali zejména svou produkcí ID2 a majstrštykem Payback. Publikum bylo u vytržení a já s ním. Tleskám a zároveň se divím, že se to tam nepotopilo.

Po téhle jízdě to chtělo nějaký odpočinek a tam jsem vyrazil do chill-out zóny, kterých se v areálu nacházelo hned několik a musím říci, že i zde pořadatelé dělali maximum. Nejenom, že oproti loňskému roku se výrazně zlepšila infrastruktura a nově se místo zablácených cest chodilo po vybetonovaných stezkách, ale nově osazený trávník byl lepší a hustší jak u Jardy Dvořáka na zahradě (což je přední odborník na sekání trávy). I jídlo tu bylo čerstvé a chutné, vše dělané přímo před námi a z kvalitních surovin. Nestačil jsem se znovu divit. Po posilnění následoval znovu přesun na mainstage, kde svůj set zahájil Nicky Romero.

Toho jsme slyšeli nedávno na Ultra Music Festivalu v Chorvatsku a od té doby se toho příliš nezměnilo. Nicméně nás bavil a dav to viděl stejně. Ačkoli neopomněl starší skladbu Legacy, tak jeho set byl převážně plný novinek. Mě osobně nejvíce bavila jeho produkce jako Warriors, Lighthouse ale do vyšších sfér mě dostal Dragon od Martina Garrixe. Naprosto fenomenální track. Stejně jako další vystupující, protože na hlavním pódiu se objevil Švéd Alesso. U něho je dobře známé, že jeho sety jsou většinou hodně podobné a repertoár obměňuje zlehka, ale proč taky ne. Vždyť za svou poměrně krátkou kariéru stihl vyprodukovat velké množství hitovek, které chce dav slyšet, a tak se jeho set točí hlavně kolem skladeb jako Cool, Under Control, Sweet Escape či If I Lose Myself. Alesso aktuálně patří k jménům, po kterém fanoušci EDM po celém světě dychtí, a to je náležitě vidět i na reakcích davu. Atmosféra na Tomorrowlandu je vždy epická a když se k tomu přidá oblíbený umělec? No ty vogo, prostě skáčete s davem a užíváte si každé tóniny v jeho setu.

Podobnou odezvu měl i pravidelný vystupující na tomhle festivalu a světová superstar – David Guetta. Jasně, komerční přestávka, řeknete si, ale to splynutí davu do jedné duše a ta energie, která z toho sálá, když partypeople zpívají všechny ty známé hitovky, jako Love Is Gone, Dangerous či Titanium, to je něco neuvěřitelného. Ve finále zjistíte, že ten David vlastně není tak špatný DJ a začnete si to užívat spolu s davem. To stejné jsme čekali i u dalšího vystupujícího – Aviciiho. Čekal jsem známé rádiové skladby a plný support tančícího davu. Toho prvního jsem se dočkal, ale dav nereagoval stejně. Proč? Švédský blonďák totiž vypadal nějak „použitě“ a po celý jeho set se mu nedařilo úspěšně navazovat přechody – a když si vzal do ruky mikrofon, tak vypadal, že u toho usne. Docela smutné vystoupení, ale i tak se na facebooku našlo pár pozitivních reakcí.

Steve Aoki měl tak velice snadnou úlohu a při své show nakopl dav hned první skladbou. Následující electro rychta nás probudila a znovu rozjela do maximálních otáček. V jeho setu se také objevil velmi diskutovaný Titanic, ale jinak se jednalo opravu o energické vystoupení, které gradovalo, a dav tradičně nadšeně reagoval při házení dortů. Mladí se chtějí bavit a Steve jim to dává plnými doušky.

Závěrem bych chtěl říci, že Tomorrowland je mimořádná událost, kterou můžeme jen doporučit. Vše na špičkové úrovni a snem každého správného ravera by měl být právě tenhle festival. Od organizace po hudební dramaturgii na jedničku. Tahle událost udává směr a nasazuje laťku a ta je tak vysoká, že ji aktuálně nemůže nikdo přeskočit. Tak snad zase za rok!