Na americké Floridě se minulý týden odehrála jedna z nejočekávanějších hudebních akcí roku 2018 – Ultra Music Festival Miami. Ten letos slavil své 20. výročí a dle pořadatelů měli být návštěvníci připraveni na „expect the unexpected“ (očekávat neočekávatelné). Byl skutečně festival tak výjimečný nebo se jednalo pouze o dobrý marketingový tah pořadatelů?

Na Ultra do Miami se předposlední březnový víkend sjely desítky tisíc fanoušků taneční hudby z celého světa. A nejen ti, ale také téměř všichni DJs, ať už na festivalu vystupovali či nikoliv.

PRVNÍ DEN
Páteční program (23. března) si hned na úvodní den připravil ta nejzvučnější jména: vystoupil Hardwell, Armin van Buuren, Axwell Λ Ingrosso či Steve Aoki.

Zvyklí z českých festivalů jsme se obávali dlouhých front na vstupu, ale opak byl pravdou. Tisíce návštěvníků čekaly maximálně 15-20 minut a vše probíhalo naprosto hladce. Stihli jsme tak již prvního vystupujícího na mainstagei, kterým byl korejský DJ Raiden. Svůj půlhodinový „warm up“ set postavil na vlastní produkci, jehož vrcholem byl track Always Find You, který vyprodukoval se známou korejskou zpěvačkou Yuri. Ta Raidena v průběhu setu na stagei osobně doprovodila.

Poznámka: Naopak podle dalších českých návštěvníků byly fronty neskutečně dlouhé, kvůli kterým nestihli ani první vystupující DJs.

Následoval mladičký Francouz Valentin Brunel alias Kungs. Netušili jsme, co od něj čekat, pomalejší tempo setu nám příliš nesedělo, a proto jsme se šli porozhlédnout po areálu. Ten je skutečně rozhlehlý, nabízí několik dalších stageí i dostatek míst pro občerstvení či odpočinek. O tom ale bude řeč příště. K mainstage jsme se vrátili, když Kungs uzavíral svůj set svým singlem This Girl. Mezitím se celý prostor před stageí dost zaplnil.

V lehce odpočinkovém tempu pokračoval Oliver Heldens. Set otevřel svým novým trackem King-Kong vydaným teprve před několika dny. Později potom střídal méně známé tracky s osvědčenými mash-upy, což v nás vyvolalo menší zklamání.

Naopak hned z ostra se do toho pustil navazující Steve Aoki: nejdříve ID s Hardwellem a hned poté dnes už profláklý track Melody s DV&LM a Ummetem Ozcanem. Potom přišel na stage Quintino, aby představil s Aokim svou novinku Mayhem. A když zaznělo i nové ID (nejspíš colab s Vini Vici), dav doslova šílel. Celému setu Aoki navíc nasadil vysokou laťku i pozváním mnoha dalších hostů. Portorický raper Daddy Yankee „vyhajpoval“ dav na svůj track Gasolina a přidal i ten se Stevem Aokim a dalším raperem Elvisem Crespem nazvaný Azukita. Další novinkou pak byl nový colab Aokiho s Laidbackem Lukem. Nechybělo ani klasické házení dortů a track What We Started.

Jedno velké jméno střídalo druhé a v 19.45 místního času se z reproduktorů ozvalo intro Armina van Buurena v kombinaci s hymnou ASOT 850 Be In The Moment. Následovalo jedno ID za druhým. Trancový král představil s ruským Shapovem i svou novinku The Last Dancer, v setu ale převládaly neznámé tracky. Vůbec poprvé jsme se ocitli v situaci, kdy ani nemáte nejmenší tušení, co DJ bude hrát – a o to víc nová Arminova IDčka zněla lépe. K setu nemáme co dodat, byla to naprosto paráda.

Synonymem pro Hardwellovo vystoupení na Ultra pokaždé bývá jen ID-ID, ID-ID a ID-ID. A letos tomu nebylo jinak. Intro: nový Hardwell & Maddix – ID, druhý track: Hardwell & Steve Aoki – ID … Zakladatel Revealed zahrál v mash-upu i starý známý track Don’t Stop The Madness a colab s Afrojackem Hands Up. Vrcholem celého setu potom byly nové tracky Hardwella & Johna Christiana a Hardwella & Blasterjaxxe – Big Room Never Die. Celý set měl vzestupnou tendenci, všichni si jej užívali a vydávali ze sebe maximum energie.

Další z nových tracků Hardwell & KAAZE – This is love a Hardwell & VINAI – ID pak jen potvdily, že králem večera bude právě Hardwell …

Na mainstage se následně představil DJ Snake. Toho jsme sledovali jen z povzdálí, protože po Arminovi a Hardwellovi potřebovala naše těla lehký odpočinek, aby ve 23.00 místního času byla připravena na closing set prvního dne od Axwella s Ingrossem. Očekávání publika byla veliká. Budou to jen ti dva? Nebo se k tim přidá Steve Angello, se kterým společně tvořili trio Swedish House Mafia? Angello zrušil svojí tour, je v Miami a tak se také tento scénář nabízel. Mezi lidmi se proslýchalo, že by mohl přijít na druhou půlhodinu setu, ale nestalo se tak. Celý set tak byl jen a pouze Axwell & Ingrosso.  To ale nikomu z nás nevadilo, oba Švédové rozjeli neskutečnou show, hned na úvod zahráli svůj nový track, jinak to ale byla klasika typu More Than You Know, Sun is Shining, Dark River či Barricade.

DRUHÝ DEN
V sobotu festival začínal již v pravé poledne, my jsme na místo ale přišli v době, kdy na hlavní stagei vystupoval Fedde Le Grand. Ten ve svém setu nezklamal a na svůj čas (ve 4 odpoledne) pálil jednu pecku za druhou. Podařilo se mi s ním mluvit dva dny předtím na Protocol Recordings Party a v našem rozhovoru jsem se bavili i o novém tracku Quintina x NFIX&Candice – Zoo Anventure. Posilněni troškou alkoholu jsme dospěli k závěru, že track je to skutečně dobrý a proto ho prý zahraje na Ultra. A tak se také stalo – v setu Fedde Le Granda zazněl vůbec první český track na mainstage Ultra ever.

Po Feddově setu jsme se opět šli porozhlédnout po celém areálu. Na Resistance stagei, která byla umístěna v dlouhém polostanu, zářil  B2B set Dubfire vs. Nicole Moudaber vs. Paco Osuna. Byla to trochu změna hudebního stylu oproti ostatním DJs.  V 19.00 jsme už ale byli zpět, protože se chystal na svůj Sunset slot Tiësto. Jako jediný na Mainstage měl k dispozici 90 minut, ve kterých začínal za světla a krátce po západu slunce svůj set ukončoval za úplné tmy.

Ve svém setu, který neměl jedinou chybu (i přechody byly dobré), představil 49letý Holanďan celkem 9 nových tracků. Z nich můžeme zmínit především nový colab s Merk & Kremont, který dokonale využívá kombinace soundu této italské dvojice i holandské legendy. Tiësto dále představil svou novinku s Alanem Walkerem, Aazarem, Mike Williamsem, Johnem Christianem či s W&W nazvanou The Sound Of Rotterdam. Na stage se osobně přišel podívat i Marshmello a společně s Tiëstem zahráli jeho Big Room Remix na track Silence. Unikátnost setu, ve kterém se střídaly staré známé tracky s novými ID, podtrhl na závěr track Tiësto – Adagio For Strings z roku 2004.

Tiësta následně vystřídal další Holanďan – Afrojack. Osobně je mi tento DJ nesympatický svou povahou a i hraní na Ultra mě neposadilo na zadek. V setu sice zaznělo několik novinek včetně úplně nového tracku DJ Afrojack & D.O.D & TIM-BER – Started, my jsme ale asi čekali víc.

Ani Marshmello na své předchůdce neměl. Upískaný a pomalý set ale na americké publikum působil a dav doslova šílel. V setu složeném především z vlastní produkce, který vyvrcholil trackem Alone, předvedl asi to, co se od něj očekávalo. Čím pak Marshmello naopak všechno zabil, bylo, když přišel na stage známý americký herec a raper Will Smith, který odzpíval svůj dvacet let starý singl Miami. A aby toho nebylo málo, v polovině setu odzpíval jeden singl také G-Eazy.

Sobotní program na hlavní stage uzavíralo americké duo The Chainsmokers. Ti se před necelými dvěma měsíci představili v rámci své tour také v Praze a proto jsme se nevyhnuli srovnání. Publikum nejspíš neočekávalo, že jejich představení bude rozdělené mezi live koncertní vystoupení a DJský set, a tak se někteří ještě dlouho rozkoukávali. Stejně jako v Praze stál Alex za klávesami a Andrew za mikrofonem. Dalším do party byl pak bubeník McGuire a opět jako v Tipsport areně předvedl i číslo s hořícími hůlkami. Set byl jako na houpačce, tentokrát ale dominoval trap a pískání, na které se nedalo vůbec tancovat. Jejich show ale gradovala, Chainsmokers měli dokonale sladěnou show s produkcí, jejíž vrcholem byl mohutný ohňostroj na závěr.

TŘETÍ DEN
Poslední den Ultra se nesl ve velkém očekávání. Festival totiž měl uzavírat tajný host, o kterém jsme jen mohli spekulovat, kdo to bude (i když já už předem věděl, že to bude Swedish House Mafia). Kolovaly informace o Daft Punk, Area 21 a nejvíce pak o švédské mafii. Ale popořadě.

Třetí den si pro nás organizátoři připravili zajímavý program i mimo main stage. Neděle patřila i stagei Jacked a A State of Trance stage. A právě na těchto dvou jsme strávili nejvíce času. Program začínal již hodinu po poledni a v době našeho příchodu hráli na Jacked stage Moksi. Ti sázeli jednu bombu za druhou, kvůli velkému vedru se ale tancovat pořádně nedalo. Set navíc vypadá pořád stejně jako před rokem a moc nás nezaujal. I přesto si myslím, že by si oba Holanďani zasloužili lepší hrací čas, než lehce po obědě.

Postupně jsme se pak přesunuli do velkého stanu, kde byla umístěna Arminova A State of Trance. V době našeho příchodu začínal svůj set Andrew Rayel a opět musím napsat, že i on by měl hrát v jinou dobu, než ve tři hodiny odpoledne. V jeho setu, který nás nadmíru překvapil, zaznělo velké množství ID tracků, na jejichž vydání se už nyní těšíme. Následně jsme lehce odpočívali na setu Raviteze na Jacked a v 17.00 se vrátili k trancu na Vini Vici. Tito Izraelci, z nichž většinou vystupuje pouze jeden, předvedli neskutečný set, ze kterého nám stály chlupy po celé těle. Zaznělo i několik novinek, včetně nového colabu s Dimitri Vegas & Like Mike – The House of House, která by měla vyjít v řádu několika příštích týdnů.

Vini Vici vystřídal Paul Oakenfold, my jsme ale upřednostnili KSHMRa na main stage a NLW na Jacked stage. Pod pseudonymem NLW se skrývá Afrojack, který celou stage pořádal a který jako Nick van de Wall zahrál poslední den Ultra dvouhodinový set, v němž nechybělo ani B2B s David Guettou. Guetta se následně přesunul na mainstage, kde odehrál set přesně podle očekávání kombinující jeho hitovky a několik nových tracků.

Nastala delší pauza čekání na hlavní hvězdy večera i celého festivalu – na Swedish House Mafia. Ti veškeré publikum absolutně pobláznili jen tím, když se ve stínu na vysokém pódiu objevily tři postavy. V tu chvíli bylo všem jasné, kdo obstará následující hodinku. Následně navíc Axwell řekl do mikrofonu následující: „Good evening, Miami. My name is Axwell, this is Sebastian Ingrosso and Steve Angello — and we are still the Swedish House Mafia” – a lidé šíleli ještě víc. Očekávání byla veliká, SHM začali svůj set intro editem tracku Miami 2 Ibiza, který následovaly další, zejména největší hity členů SHM – Axwella, Sebastiana Ingrossa i Steva Angella. V polovině setu jsme pak dokonce slyšeli dva NOVÉ tracky od Swedish House Mafia. Po nich pokračovala švédská trojka hity jako Antidote či Save The World. Obzvlášť při singlu Don’t You Worry Child potom musela mít nejedna slečna vlhko v kalhotkách. Svou show Swedish House Mafia zakončila mash-upem Dream Bigger vs. One.

Hodinový set ale v některých lidech vyvolal lehké zklamání. Čekali víc. Upřímně si v duchu říkám, co víc ale lidé chtěli? Set byl neskutečný, plný emocí a všech hitovek od SHM. Navíc kluci zahráli dva nové tracky Steve Angella. Jejich honoráře za vystoupení byly pravděpodobně astronomické, takže mnoho lidí v tom vidí víc peníze než emoce.. Ale nedělejme závěry předem, mohlo to být i něco jiného …

Swedish House Mafia každopádně hodily rukavici dalším festivalům v čele s Tomorrowlandem. Ten je tak nyní na tahu a již nyní se proslýchá, že by mafiáni mohli vystoupit i tam. Tak se nechme překvapit…

Závěrem

Pocity z Ultra máme spíše smíšené. Zatímco po organizační stránce se jednalo o velice průměrnou akci, po stránce hudební to byla naprostá paráda. Ve srovnání, jestli je lepší Tomorrowland nebo Ultra Miami, nedokážeme odhadnout, ale rozhodně byste oba fesťáky měli zažít na vlastní kůži. Bude se totiž pravděpodobně jednat o vaše nejlepší chvíle v životě …

Plusy:
Neomezená free voda
Velký prostor na tanec i odpočinek
Show
Velké množství barů a stánků
Relativně přiměřené ceny
Free kondomy

Mínusy:
Výpadky zvuku a celkově jeho špatná kvalita
Záchody