indoor

V poslední době se začíná v největším městě na Moravě pořádat čím dál více lepších akcí s kvalitní elektronickou hudbou. Jedna taková – Indoor City Festival – proběhla v úterý 27. října v Brně v hale Malá Amerika. Pořadatelé tak nevyužili krásně jen státní svátek, jež následoval další den, ale také staré místo, kterému vdechli úplně nový život. A my samozřejmě nemohli také chybět.

Na akci jsme dorazili kolem desáté hodiny, kde skoro ještě nikdo nebyl. Výhodu to mělo v tom, že jsme nemuseli nikde čekat, už jen kvůli té zimě, která tento den byla pořádná. Když jsme prošli standardní prohlídkou, jenž na akcích bývají, začali jsme se rozkoukávat kolem. Zjistili jsme tak, že v hale se nekouří a záchody byly jen v podobě TOI TOI venku, což pro holky byla v té zimě docela krutá záležitost. Když jsme se dostali dovnitř, čekala na nás hned u vchodu šatna, kterou jsme však kvůli chladnu i v hale využili až skoro za dvě hodiny. Po příchodu už na nás čekal pro nás první DJ toho večera a rezident pražského klubu Duplex – Tokátko. Ten si to za mixákem i v té zimě pořádně užíval a nás se pokusil rozehřát například trackem „Bunny Dance“ od Olivera Heldense. Než se hala začala plnit šli, jsme se podívat na bar. Výběr nápojů byl standardní, jak na takových akcích bývá, a ceny přiměřené. Co se týká prostoru, hala mi hodně připomínala Magnetic Festival. Nemyslím velikostí, ale vhledem – podlouhlá místnost, kde byly uprostřed sloupy. Škoda je, že organizátoři tyto sloupy nevyužili na další osvětlení a světla měli jen na hlavním pódiu. Po Tokátkovi se na stagei vystřídal Chris Sadler, který už měl publikum pěkně rozehřáté, a my se mezitím šli také podívat na techno stage.

burian 1

Na tu jste se dostali pouze venkem, takže jste museli procházet rozhicovaní opět tou zimou, ale naštěstí to byl kousíček. Techno stage byla velice malá a skromná, ale ani to nezadrželo partypeople, aby si to pořádně užili. Za sebe jsem v místě konání této akce viděla spíše výhodu. Prostředí se mi líbilo už jen díky své neobvyklosti. Na této stagei vystoupili takové techno špičky, jako například Bastien, Denisa nebo dvojka Thin & Thick. Padla půlnoc a na hlavním pódiu vystoupil rezident klubu Tabarin – Mekki Martin. Na tohoto DJe jsme se těšili už jen díky tomu, že víme, jak to dokáže i na pouhé diskotéce pořádně rozjet. Hala už byla v podstatě narvaná a všichni byli v hudební euforii. Mekki nám naservíroval tvrdší progressive house a takové pecky, jako třeba Animals od Martina Garrixe (Botnek edit), a připravil tak publikum pro hlavní hvězdu večera – Michaela Buriana. Ten nás nenechal ani trochu vychladnout a hned tam pustil song od Tiësta & Dona Diabla „Chemicals“. Lidi se hned chytli toho, co umí nejlépe – pařit. Na Burianův set celou dobu skákali, tleskali a řvali ostošest. DJ si zde střihl hodinu a půl, ve které nechyběl například i naprosto nový track od Vinai „Techno“, „Don’t You Worry Child“ od SHM, na které zpívala bez hudby absolutně celá hala, nebo Burianova legendární „Vltava“. Na konci jeho vystoupení se stalo něco, co se nestává na každé akci. Jelikož měl umělec také narozeniny, zazpívali mu všichni účastníci festivalu „Happy Birthday“.

matamar indoor

Po tomto úžasném pěveckém vystoupení, za které bychom jistě vyhráli i Superstar a Česko má talent dohromady, se za mixákem vyměnila dvojka DJs, známých moc dobře jako Matamar. Tohle duo dobře ví, jak na věc, a na stagei jsou jako ryba ve vodě. Užívají si každou minutu svého vystoupení, kdy dokážou dokonale „vyhajpovat“ dav k maximálnímu tanečnímu výkonu. Co se týká samotné hudby, tak tihle šílenci všem jásajícím a skákajícím návštěvníkům naservírovali hodinu a půl té nejlepší elektronické muziky. V jejich setu zazněly přímo mé nejoblíbenější kousky jako HI-LO „Renegade Mastah“ nebo Loopers „Tell me“. Matamaři opravdu zaváleli a i když byly už pozdní hodiny, nenechali lidi jít spát. Padlo 4:30 a na nás čekal poslední umělec toho večera, Ivo Hilszek. Tohoto DJe jsem slyšela poprvé a byla jsem příjemně překvapena. V tempu vůbec nepolevil, ba naopak, a i když publikum už kvůli pozdním hodinám trochu opadlo, tak to na závěr pořádně rozjel svým progressive a electro housem, abychom si měli opravdu co pamatovat. Bohužel jsme zde mohli zůstat pouze půl hodiny, takže jsme neslyšeli celý set, ale už od doby, kdy zahrál „Greyhound“ od SHM, jsem věděla, že to opravdu bude stát za to.

Sečteno podtrženo. Akci hodnotím jako nadmíru povedenou. Cena za festival byla celkem nízká, u šaten se nečekalo, ceny na barech standardní a hudebně za mě neměla chybu. Ovšem přece jen pár výtek by bylo. Byla zde ze začátku opravdu zima, bylo by dobré se pokusit halu alespoň trochu vytopit. Dále pak určitě zlepšit zvuk. Vím, že je to stará, velká hala, kde se zvuk rozléhá apod., ale pokud to jde na jiných festivalech, tak proč ne tady? Zaskočily mě také toalety. Pro kluky to taková hrůza není, ale co pro holky. Ale v tomto případě se zde asi nedá nic dělat, pro příště by zde mohlo být alespoň malé světlo. A jako poslední – světla. Je sice škoda, že se k osvětlení nevyužily i sloupy uprostřed haly, ale jde spíše o to, jak se světla používala. V jednu chvíli blikala bíle nepřetržitě snad hodinu, že jsem se musela otáčet dozadu k baru, abych nedostala epileptický záchvat, a pak zase asi půl hodiny nepřetržitě svítila, že jsem si připadala jak na přehlídkovém mole. Tyto postřehy mi však nezkazily můj pozitivní zážitek z této akce, je to pouze doporučení pro pořadatele na příští akci, která se bude konat již 1. 4. 2016. Festival jsem si opravdu užila a budu se těšit už na ten dubnový, ke kterému najdete oficiální event zde.

A pokud by Vás zajímalo, jak celá akce vypadala vizuálně, můžete se už nyní podívat na oficiální aftermovie Mekkiho Martina.

Zdroj: foto oficiální fb event