V pátek jsme vás informovali o novém singlu česko-slovenského dua SHato & Paul Rockseek. Nedalo nám to, a tak jsme s touto dvojicí, vydávající na labelu Vandit od Paul van Dyka, udělali rozhovor na tělo. Zajímalo nás, jak je to s nimi a jejich vstupem na housovou scénu. Jaký mají názor na domácí prostředí a jak vznikal floorkiller ‚Game On‘? To vše a více se dozvíte v následujícím rozhovoru.

1. Ahoj, prvně velká gratulace ke „Game On„! Nasadili jste laťku pro domácí producentské prostředí opravdu hodně vysoko. Kdy jste na tracku začali dělat? Měli jste v hlavě už nějakou představu, nebo se to vyvinulo v průběhu produkce?
Ahoj a díky! Začali jsme na něm pracovat někdy koncem října loňského roku a letos v lednu jsme ho dokončili. Říkali jsme si, že nemáme vlastně žádný tvrdý floorkiller, takže Game On byla v tomto směru premiéra. Nebylo to easy, protože jsme zvukově nic podobného předtím nedělali. Pro představu – ten projekt nám celkově zabral přes 80 hodin. Sedět ve studiu a poslouchat 80 hodin to samé pořád dokola, z toho se dá spolehlivě zcvoknout. Důležité je neztratit soudnost.

2. Co vás vedlo ke spolupráci s edm.com a proč jste se rozhodli dát singl ven zadarmo?
V prvé řadě se nám nechtělo čekat půl roku nebo rok na release. To je prostě aktuální praxe větších labelů. Lidé, kteří do toho zákulisí vydavatelství nevidí, jsou vždycky hrozně překvapení zjištěním, jak dlouho trvá ta cesta hotového singlu k fanouškovi. Takhle nám nic nebrání ten proces maximálně urychlit. Pokud dáš kvalitní track ke stažení zdarma, funguje tam obrovský synergický efekt a ten track se rozšíří mezi daleko větší publikum. Letos chceme mít silný output, vydat věci, na kterých jsme uplynulý rok pracovali, a žánrově se konečně prezentovat zvukem, který nás baví. Portál edm.com byl ve směru free distribuce jasná volba. Generují obrovskou návštěvnost a na soundcloudu mají dohromady okolo milionu subscribers. Byli jsme nadšení, když jsme od nich dostali skvělý feedback a ta dohoda vyšla.

3. Můžeme se od vás do budoucna těšit na další skladby v podobném stylu?
Rozhodně ano. Hlavně jsme teprve na začátku cesty, ale víme, co zlepšovat.

4. Většina lidí vás stále vnímá jako trancové DJe. Jak to s vámi tedy vlastně doopravdy je?
To je pravda. Trance ale nehrajeme už delší dobu. Byl to prostě přirozený přechod na pomalejší tempo. Někdo se v tomto směru vyvine, někdo ne. Nemáme konkrétně jeden vyhraněný žánr – v našich setech uslyšíte od progressive, po electro, deep/future house a nakonec klidně i jeden, dva trancové tracky, nebo drum’n‘bass. Hrajeme prostě sound, který nás baví, je kvalitní a je něčím originální. Ale do budoucna, pokud nutně musíme škatulkovat, tak SHato & Paul Rockseek = house.

5. Kdy jste se rozhodli skončit s trancem?
Jak už bylo řečeno, ten přechod byl prostě přirozený. Není to tak, že ráno vstaneš a řekneš si „ok, teď hraju house“. Hodně to ovlivnila kvalita vydávané hudby a odchod spousty dobrých producentů právě do toho pomalejšího tempa. Udělat track, se kterým se dnes na beatportu dostaneš do proghousové top 100, je nesmírně těžké a chce to hodně práce a dobrý sound. Naopak v trancu stačí udělat defakto cokoliv upliftingového. My tomu žánru říkáme „koncentrovaný hluk“, protože na to nepotřebuješ žádný extra skill. Trance se v dnešní době úplně vyhranil mimo ostatní žánry, viz „Who’s Afraid of 138“ a podobné nesmysly. Taky všechny trancové akce zpravidla mají nějakým způsobem v názvu slovo „trance“. A chování lidí z takzvaných trancefamily, kteří často hejtují vše, co není trance, tomu taky moc nepomáhá.

6. Co říkáte na české producenty? Nějaká jména, která můžou prorazit?
Česko má jeden zásadní problém – chybí tu „role model“, pomyslný český Nicky Romero. Prostě někdo, kdo by byl svou produkcí schopný konkurovat světové topce a nasadit tak nějaké standardy kvality, podle kterých by se současní domácí bedroom producenti mohli orientovat. Rozhodně se tu rýsuje pár talentů. Ale je třeba pochopit, že to není o jednom tracku, je to o dlouhé a tvrdé práci, o přístupu a morálce. A v neposlední řadě o sluchu a talentu. Přichází na řadu naše oblíbené slovo „soudnost“. Tady Tě prostě někdo poprosí o kritiku, ale ve skutečnosti čeká na pochvalu. Sotva začneš něco konstruktivně kritizovat, mají Tě za namyšleného č***ka, bum, unfriend. Proto už feedback moc nedáváme. Další trend je neustálé sdílení videí s ukázkami nových tracků na FB. Jednou za čas, proč ne … Ale ke každému nedodělanému tracku? Olajkuje vám to 50 kámošů, ale sami víte, že posuzovat takhle zvuk je asi stejně objektivní, jako sežrat deset chilli papriček a pak hodnotit, z které vás víc pálila p*del. Tím nechceme říct, že se tu nenajdou výjimky. Schopných lidí je tu dost, je to jen o tom vydržet a stát nohama na zemi. Hrát na kvalitu, řídit se počtem prodaných kopií a ne tím, že vás jednou někde někdo zahrál. Pokud bychom měli vsadit prachy na jednoho člověka, bude to nejspíš Steph. Moc lidí ho tu nezná, ale ten kluk umí a půjde nahoru.

7. Nejlepší / nejoblíbenější světoví producenti?
Eric Prydz, Don Diablo, Galantis, Lush & Simon, Merk & Kremont, Madeon, Nicky Romero.

8. Vaše nejlepší hraní v ČR / v zahraničí?
V Česku to budou Beats For Love. Perfektní publikum a nepopsatelná atmosféra dolních Vítkovic. Zahraničí určitě We Are One s Paul van Dykem v Berlíně. Tam to byla typická ukázka toho, jak má probíhat dokonalá organizace akce. Odvoz / přívoz do hotelu, catering, backstage … vše bezchybné. Věděli jsme, že na tohle si ale nemůžeme moc zvykat. V ČR k vám takhle, pokud jste Čech, nikdo přistupovat nebude.

9. Kde se vidíte ode dneška za rok?
Ve studiu, nebo na tour. Nic mezi 🙂

10. Jaký máte názor na českou edm scénu jako takovou?
Je smutné vidět, že kupování lajků a přefouklé PR je tu zcela běžné a hodně lidí tu na to bohužel stále slyší. Nejvtipnější je pak, jak fanpage s x desítkami tisíc fanoušků má pár lajků na každém postu. Představte si třeba Holandsko. Tam by si s tím, co tu někteří prezentuji jako „top produkci“ a „nejlepší DJs“, mohli jít hrát tak k babičce na dvorek. A i ta by jim po 10 minutách řekla, že se to nedá poslouchat. Díky té obrovské konkurenci tam uspějí jen ti skutečně nejlepší. To tady prostě chybí. Každý, kdo na té naší scéně je, by měl mít aspoň nějaký přínos. Něco, co nemají ostatní, nějakou přidanou hodnotu. Ale pro většinu DJs je to čistě business. Takový přístup je fajn, ale nikam se s ním nepohneme. A jak už bylo řečeno, chybí tu hvězda – někdo s takovou kvalitou, ke které bychom mohli všichni vzhlížet. Taky se často na akcích setkáváme s tím, jak se DJs navzájem pomlouvají … ten řeší toho, ten zas onoho. Kdyby tohle svoje úsilí a čas soustředili ve stejné míře na zlepšení sebe samotného, vypadalo by to tu úplně jinak.

11. Co říkáte na to, že vás promotéři v rámci velkých českých eventů relativně ignorují?
V prvé řadě je svobodné rozhodnutí každého promotéra bookovat umělce dle svého uvážení. Nebudu říkat, že je nám to jedno, ale až přijde čas, kdy oni budou chtít něco po nás, budeme k tomu přistupovat stejně. Též se tu dost praktikuje přístup „máme velké náklady, navíc jste Češi, tak hrajete za cesťák“. No, nás by teda upřímně nenapadlo zavolat pronajímateli a říct „hele, tento měsíc vám nezaplatíme nájem za studio, máme velké náklady“. Vždycky se dá vyjednávat a nějak přátelsky se dohodnout, ale takhle ne … To je pro nás pak cennější ten večer strávit ve studiu a makat na nových věcech. Na druhou stranu je tu x skvělých promotérů, s kterými spolupracujeme a velice jim vděčíme za důvěru. Např. nově se rozbíhající agentura „Sweet Monkey Production“. Nejdůležitější je pro nás budování přátelských vztahů a spolupráce na dlouhodobé úrovni.

12. Poslední otázka: kam máte namířeno? Jaké jsou vaše největší sny?
Říká se, že pokud se ostatní nesmějí vašim snům, tak nejsou dostatečně velké. Takže narovinu… TOP 100 DJ Mag, Grammy. Nic není nemožné, chce to jen věřit, makat a nevzdávat se. Kdo ví …

Díky za rozhovor! Ať se daří 🙂

Fotky v článku od reefe.sk