Sága je mezi festivaly v podstatě nováčkem – ovšem s raketovým startem. Letos proběhl teprve druhý ročník, poprvé ale v lokalitě rumunského národního stadionu v Bukurešti. Akce se přitom rozhodně netýkala jen samotného stadionu, ale i parku kolem něj. Sem organizátoři nechali umístit nespočet stánků s občerstvením, odpočinkové zóny, atrakce, digitální instalace, stylové fotokoutky, nebo třeba posezení, které vás na jeřábu vyneslo desítky metrů nad zem. Tím hlavním samozřejmě byly jednotlivé stage. Těch nakonec na Sáze bylo dohromady sedm, včetně stylového Sága busu, kterým prošel snad každý návštěvník této třídenní akce.

Další byly například uprostřed ledkových stěn, v podzemních garážích, nebo na velkém autodromu. Laserové smrště, vystřelující plameny a celkově opravdu efektní light show doprovázely navíc obří techno stage Heat. Hlavním tahounem byla ale pro velkou část návštěvníků samotná centrální scéna na stadionu, kam organizátoři nechali umístit i prosvětlené ruské kolo. Přímo naproti, na druhé straně stadionu pak byla stage s obří SAGA cube a ledkovými stěnami.

Hned první den tu rozpalovali partypeple Araze, Ofenbach, nebo R3hab před úvodní páteční show. Ta začínala hitem posledního roku Love tonight od Shouse. Celý stadion si při něm zpíval All I need ….a připravoval se na příchod Deadmau5 následně s DJ Snakem, který se rozjížděl ve svém klasickém tempu.

Další hvězda – Timmy Trumpetem už ale nabila arénu pořádnou dávkou energie. Trumpet mimochodem předvedl jeden z nejlepších setů akce. Jednotlivé tracky střídal po opravdu krátkých úsecích a vše klasicky doprovázel svojí trumpetou – kdykoliv se to jen dalo. Energii pak rozdával i s hardstylovými kousky, aby vše završil poděkováním publiku a malým rituálem v podobě rozbití lahve (z filmového skla) o svoji hlavu. Na konec prvního dne jsme se šli „dorazit“ na techno, kde Sven Väth ždímal z lidí maximum a snad proto i hrál o něco tvrději, než bývá jeho zvykem.

Zmiňované Love tonight se opakovalo i během soboty a neděle. V sobotu přitom nejvíc i proto, že samotní autoři hitu Shouse předvedli svůj set na hlavní stage. Vedle Elderbrooka, Toopica, svítících djs The stickmen project, nebo Afrojacka byl ale nejhlavnější hvězdou soboty Tiesto. Co se týče trochu našlapanější muziky, na stadionu zazářil ale spíš Tiestův „předskokan“ Joel Corry, který se odvážně pouštěl i do techna a celý set korunoval euforickou poslední verzí pecky Age of love v Artbat rave mixu.

Ten večer to byl druhý track, který mi utkvěl v hlavě. Tím prvním byl efektní nástup libanonsko/britské DJky a promotérky Nicol Moudaber, která na techno stage HEAT rozpumpovala publikum hned první peckou Alive again (Guetta, MORTEN, Clark). Tiesto se naproti tomu v aréně pustil do komerčnějšího setu, ve kterém nechybělo třeba ani takové Danza Kuduro. V tu chvíli bylo vidět, že i přestože spousta party people jen s údivem nadzvedlo obočí, velká část arény ožila. Bylo přeci jen poznat, že některým návštěvníkům v žilách koluje o něco jižnější krev a také to, že Sága byla festivalem pro hodně široké vrstvy.

Nejen milovníky EDM, ale i ty, co nechtěli promeškat obecně výjimečnou akci. Konec soboty za nás opět patřil Techno scéně, kde beaty rozdávalo berlínské techno duo Pan-Pot. Od nich se vyloženě nešlo odtrhnout.

Během třetího, nedělního večera jsme si nemohli nechat ujít ještě jednu projížďku na ruském kole. Za rytmu You should be dancing od Bee gees v rámci retrosetu Purple Disco Machine jsme naopak opustili parket a vznášeli se až ke střešnímu ochozu arény, kde jsme si užívali výhled hned dvakrát (jo, jen dvě otočení kola za 20 Lei – tzn. zhruba 100 korun za osobu). Na hlavní stage jsme si pak vychutnali Fedde Le Granda, který jako vždy rozdával tu největší show i za pomocí „hecovací“ show MCho. Celá hala byla tak slyšet, že z toho lidem už v tu dobu pravděpodobně odcházely hlasivky.

A jestli ne při Feddem, tak při místním miláčkovi Salvatore Ganaccim, který nakonec má k samotnému Rumunsku dost blízko i svým původem. Trochu chybělo jeho kvíkání, předvádění podivných tanců a pozic, ale lidi i tak dokázal rozhecovat pořádně. Během následujícího setu Marshmelloua  jsme dezertovali na venkovní zářící Spark stage, kde se za mě konalo překvápko párty a to sice anglické duo CemelPhat, které znáte i díky hitu Cola. Nebylo to poprvé, co jsem je zažil, ale musím uznat, že tentokráte mi to nejvíc sedlo. A když dávali roztejkačku od Adriatique – Home, tak jsem měl přímo husí kůži.

Dorážka párty i v neděli patřila technu. Při odchodu z areálu nás opět zarazilo, že ani na konci festivalu jsme neviděli žádný „ještěry, nebo zombie“. To, jak naše kamarádka poznamenala, bývají lidé bloumající po podobných akcích areálem po konzumaci drog. Mají oči v sloup a podivně se olizují – prostě zombie a ještěři. Nikdo takový tu nebyl. A nebylo se ani čemu divit, kontroly tu byly při vstupu opravdu důkladné a tak bych snad i naivně věřil i tomu, že na téhle párty se drogy prostě ani neobjevily. Lidé si tu místo vyvalených očí věnovali úsměvy a náladu, kterou podtrhovali řadou neskutečných outfitů. Jo, právě tak by party měla vypadat a právě tak taky vypadala. Před organizátory smekáme a těšíme se na příští rok Ságy.