Nedávno jsme zde psali o návratu legendární dvojice Deep Dish, kterou tvoří Dubfire a Sharam, o jejich novém tracku Quincy a vystoupení v Miami. Nicméně, dosud jsme neměli po ruce žádné hmatatelné výpovědi samotných aktérů tohoto spojení. Až dosud. O svém znovu spojení se nyní malinko rozpovídal Sharam. A co si o jejich návratu myslí? „Myslím si, že tady není žádný rozdíl mezi Led Zeppelin a Deep Dish a toho čeho jsme dosáhli. Oni zachytili svou dobu, mi zachytli tu naši. Takhle to zní kontroverzně, ale je mi to jedno nezajímá mě to.“ Deep Dish vlétli na scénu v 90. letech minulého století a ihned se díky svému melodickému a přístupnému, zpracování house music stali velice populární.

Jejich největším úspěchem je bezpochyby album ‚George Is On‘, které vydali v roce 2005. Dá se tušit, že největší podíl na úspěchu tohoto alba měly dvě skladby. Tou první je mega hit ‚Say Hello‘, za kterou získali nominaci na Grammy v kategorii Best Dance Recording a tou druhou jejich vlastní verze skladby ‚Dreams‘ od Fleetwood Mac s původním hlasem zpěvačky Stevie Nicks. Tohle album strávilo celkem 13 týdnů v Electronic Albums žebříčku na billboard.com. Nejvýše se dostalo na 3 místo. Sharam si nicméně myslí, že tomuhle albu se nedostalo takové pozornosti jaké si zasloužilo.

„Každý si myslí, že taneční hudba je nezbedné dítě, bastard hudebního průmyslu. Vždycky jsem o ní přemýšlel, jako o zachránci hudební branže a náhle, o několik let později, kde jsme.“ Deep Dish se stali prvními umělci taneční hudby z Ameriky, kteří dosáhli veřejného úspěchu. V roce 2001 byli nominováni na Grammy v kategorii Remixer of the Year a rok následující, když byla tato kategorie přejmenována na Best Remixed Recording, zvítězily se svou verzí hitu od Dido ‚Thank You‘. Mezi roky 2000 až 2006 obsazovali přední místa ve spoustě hlasování a žebříčků. Jako jedni z mála by také schopni hrát na velkých akcích, díky čemuž se dostali na úroveň Tiësta či Armina van Buurena.

Navzdory velkému úspěchu, popularitě a velké poptávce až do jejich pauzy, se intenzita vztahu mezi Sharamem a Dubfirem nakonec hodně zhoršila. Od té doby byli sotva vidět společně, dokonce se šířily zvěsti, že dříve dva životní a nerozluční kamarádi jsou v nějakém sporu. Když se rozpadli, tak se každý z nich šel svým vlastním směrem. Dubfire se ponořil do techna a minimalu, zatímco Sharam se vrhl do vod tech-house a lehkého progressivu. Sharam i Dubfire jsou iránští imigranti, kteří zakotvili v hlavním městě USA, Washingtonu DC, kde se také poprvé setkali v místním klubu. Dohromady je spojila jejich láska k housu. Sharam věří, že jejich bývalý vztah a partnerství je může opět spojit a držet dohromady.

I v dnešní době, kdy se dali opět oficiálně zpět dohromady, zůstává Sharam zatím opatrný a čeká až co budoucnost přinese. „Je tady spousta neznámých. Nevím jak to říct. Je to známé prostředí, ale zároveň jdeme každý svou vlastní cestu. To hlavní je, že kvalita hudby a kvalita procesu je tady. Ve světě je hodně rozchodů a pokud se k někomu vrátíte, tak to má co do činění s kulturními rozdíly. Ne geografickou kulturou, ale výchovou. Pevně věřím v inovaci a vím, že Ali (civilní jméno Dubfira) je na tom stejně. Můžeme být na opačných stranách spektra a dělat vlastní věci, ale naším společným jmenovatelem je inovace,“ zakončil své povídání Sharam.

Pravděpodobně z výše popsaných důvodů a bez nějakého většího tlaku si chtěli vyzkoušet, jak jim to opět společně půjde a tak se rozhodli uspořádat menší akci. Stalo se tak před pár dny v klubu Mid, který se nachází v Chicagu a kde slovo deep dish znamená jediné, a to pizza. Na to, že se informace o této párty šířila pouze skrze twitter a jen pomocí plakátu a číselného kódu 60661, což je poštovní směrovací číslo pro Chicago, tak si sem cestu našlo na 1300 milovníků taneční hudby. I když jsou dnes o osm let starší a spoustě současných DJům by mohli dělat otce a dokonce možná jim přibylo navíc pár vrásek, tak to hlavní je, že jsou zpět a opět zní skvěle. Držíme palce ať to vydrží!