world club dome big city beats

První červnový víkend byl ve znamení obřího mejdanu u našich západních sousedů. Konal se ve městě Frankfurt na fotbalovém stadionu místního fotbalového klubu se zatahovací střechou. Nejednalo se však o jedno pódium, nýbrž o celý festival, kdy v areálu bylo vystavěno hned několik dalších stageí. A jelikož rádio Big City Beats, které to celé pořádalo, nejsou žádný troškaři, tak se rozhodli udělat hned třídenní mejdan, který obsahoval hromadu hvězdných jmen, včetně Hardwella, Steve Angella či Aviciiho. Jak se mi na mejdanu líbilo a kdo zahrál nejlépe? To čtěte v mém reportu.

Páteční den nám po stránce počasí velice přál a tak jsme se s úsměvem na rtech vydali na pět hodin dlouhou cestu, kterou nám nekomplikovaly žádné dopravní zácpy. Jelikož jsme na místo určení jeli již potřetí, tak cestu máme zmapovanou a nebyl problém se rychle dostat do areálu. A hned odpoledne nás uvítala světová dvojka – Dimitri Vegas & Like Mike, kteří umí crowd správně rozpumpovat. Kromě rychlého mixu a tvrdých dropů byla k vidění i největší „mezera“ v davu, která se v první linii rozbíhala proti sobě při hudebním dropu. Tahle praktika je známá především z metalových koncertů a k vidění byla i zde po celou dobu festivalu. Po Belgičanech nás čekal jeden ze švédských králů – Steve Angello.

Jeho výkon byl přeci jen trošku hudebnější a melodičtější, a tak není divu, že nás bavil v ten den asi nejvíce, když dropnul věci jako Knas a svůj set zakončoval aktuální hitovkou Children Of The Wild. Oproti tomu Avicii, který celý páteční mejdan zakončoval, si asi zapomněl novější flash-disk. Hromada starých songů, které předvedl již na Ultra Music Festivalu 2012 či 2013, dávala tušit, že to nebude úplně optimální set. Také jsme si všimli, že Tim má zraněnou nohu, protože během setu zvedal nad hlavu berle (na jeho facebooku si všimnete, že dělá nějaký bojový sport, tak možná proto). Nicméně zakončení to bylo z pohledu atmosféry skvělé a my se mohli těšit na sobotní den.

20150605_191535

Ten přinesl, co se line-upu týče, asi nejslabší den. Začátek nám obstaral Watermät, který svým poklidnějším tempem slušně diktoval atmosféru plnému stanu. Němci si vůbec nic ze 122 BPM nedělali a zvedali ruce nahoru, jak kdyby jeli šílené dropy. Po tomhle zajímavém vystoupení jsem běžel na hlavní scénu, kterou ovládl Oliver Heldens, a mohu konstatovat, že jsem dlouho neslyšel tak nic nudného. Kde jsou ty jeho vytříbené sety s rychlým mixem a vzestupným výběrem? Skákání z jedné věci na druhou, přičemž se do sebe ani kolikrát nehodily, bylo dost zvláštní. Po něm však přišlo jiné kafe – kanadská dvojice DVBBS je energická a pořádně šílená. Kluci skákali, létali, řvali a hlavně hráli pořádně tvrdý sound, který pochopitelně obsahoval všechny jejich hitovky jako Tsunami, This Is Dirty atd. Dav byl u vytržení.

Následoval přejezd na druhou stage, kde Don Diablo a Michael Calfan diktovali tempo zaplněnému stanu, který byl doslova barevný. Stříkaly zde totiž barvy na všechny strany a nikdo nevylezl v původní barvě. Hlavní část večerního programu pak obstaral Steve Aoki, který kromě toho, že vyházel osm dortů, tak úřadoval electro soundem, který je pro jeho skladby tak typický. Sobotní program pak zakončilo vystoupení legendárních Faithless, kteří nezapoměli na své hitovky: God Is A DJ, Ali, Insomnia, Salva Mea, Not Going Home či We Come 1.

20150607_194617

Nedělní den se pak rozjížděl celkem drsně. Hned zkraje podrtil davy Ummet Ozcan, který nepředvedl nic jiného, než pořádný masakr v podobě tvrdých dropů a bigroomových melodií přesně tak, jak jsme u jeho soundu zvyklí. Ve stejném duchu pak na něj navázala dvojice Blasterjaxx, která hajpovala dav a řádila za pultem jak přetržená. Po jejich vystoupení měl na hlavním pódiu následovat ATB, my se však rozhodli přesunout do vedlejšího stanu, kde měl hrát aktuální deephousový král – Robin Schulz. Stejnou myšlenku měla však čtvrtina několikatisícové arény. Vzhledem k tomu, že Robin vystupoval v malém stanu, tak organizátoři zatarasili cestu a odmítli další návštěvníky pouštět dovnitř. Lidi se hromadili a dav začínal být nespokojen. Organizátoři sáhli k odvážnému kromu a Robina Schulze přesunuli na hlavní pódium, kde museli v půlce setu vyhodit ATBho. Tohle jsem viděl poprvé, avšak palce nahoru.

Po Schulzových jemnějších tónech následovalo vystoupení formace Sigma, které příliš mnoho úspěchu nesklidilo. Zato uskupení Krewella, to bylo jiné kafe. Energická show v podání dvou holek z Chicaga, kdy kombinují lámané beaty, bigroomové melodie a zpěv do mikrofonu, to prostě slyšet chceš. To postaví na nohy i mrtvého a dav při jejich show doslova šílel. To jsem však nevěděl, co přijde s nástupem Hardwella. Do poslední řady, po celém stadionu, všichni ruce nahoře, každej drop celej stadion skákal. Neuvěřitelný! Lidi ho milujou a zde bylo perfektně vidět, proč je světovou DJskou jedničkou. Celou tuhle plejádu zakončil David Guetta, který vsadil na své osvědčené hitovky, ale taky na zajímavé electro melodie. Lidé to vnímali a nadšeně reagovali, nicméně jsem se nemohl zbavit dojmu, že na Robberta byla atmosféra ještě o kousek lepší. Kdo by si ale nechtěl zazpívat Titanium.

Mejdan dlouhý, ale povedený. Byl jsem zde již potřetí a pokud to půjde, pojedu příští rok znovu. Vám bych doporučil to samé, protože je to kousek, za pár korun a v našich končinách nic s podobně kvalitním line-upem neexistuje.