Foto: Milan Vrzal, Lukáš Haupt

Pořadatelům oblíbeného Magnetic Festivalu se podařilo do České republiky premiérově pozvat globální taneční hvězdy Axwella s Ingrossem a ukázalo se to jako velice šťastný krok. Letňanské výstaviště překypovalo nadšením a oba pánové předvedli, jak velkými hvězdami jsou.

Třináctý díl úspěšné série Magnetic opět do osvědčených prostor PVA Expo Prague přivedl tisíce nadšených fanoušků elektronické taneční hudby. Jméno headlinerů vytvářelo hype na sociálních sítích dlouho dopředu a očekávání českých partypeople dosahovalo astronomických výšin. Aby také ne – je tomu jen pár týdnů, co oba Švédové zavírali jubilejní dvacáté Ultra v Miami bok po boku se svým ztraceným bratrem ve zbroji, Stevem Angellem, a jednorázově tak oživili projekt Swedish House Mafia.

Jak na místě, tak přes internet jejich set sledovaly tisíce a tisíce nadšených fans a bezpochyby šlo o událost roku. Axwell s Ingrossem právě po rozpadu zmíněného projektu hrají velmi často spolu. Svá umělecká jména spojují písmenem velká lambda, /\ – mimochodem, ve starověku šlo o vojenský znak hrdinných spartských bojovníků. Znak evokuje spojené ruce a i v Praze se oba Švédové za ruce drželi – na znamení dalšího triumfálního vítězství. Bezesporu si totiž získali srdce celé výstavní haly.

Headlineři však v Letňanech nehráli sami. Line-up nabízel pestrou reprezentaci současné elektroniky. Už v osm hodin večer celou party otevírali Teamworx alias Ben Azoulay a Saar Lagziel z Izraele. Proslavili se například spoluprací s Nickym Romerem nebo Dannicem a jejich asi největším hitem je singl Atom vydaný na Spinnin‘ Records. Další hodinu dostal původně na starosti CID, ten však nedorazil, což pořadatelé v předstihu vyřešili zabookovaním StadiumX.

Toto maďarské duo tvoří Dávid Nagy aka Dave Martin a Zsolt Milichovszki aka Sully. Mají blízko Nickymu Romerovi a jeho labelu Protocol Recordings, však jim také společně vyšel singl Harmony a samostatně také třeba megahit Howl At The Moon. Od desíti nastoupil projekt Third Party. Jedná se o Angličany Harryho Basse a Jonnieho Macaireho. V jejich případech se tím best singlem dosud stala pecka Lions In The Wild od Martina Garrixe a na letňanském výstavišti padla hned ve dvou provedeních (jednou s Right Here Right Now a podruhé s We Are Your Friends). Již v roce 2012 však se Stevem Angellem vydali jeho Lights. Ve spolupráci s Armada Music spustili vlastní label, Release Records, a jsou rezidenty klubu Ministry of Sound. Na Magneticu zaznamenali úspěch se singly Everybody’s Free a Veins a těsně před koncem s dalším singlem Live Forever, který přetavili v hold nedávno zesnulému DJovi Aviciimu a jeho Levels.

Jedenáctá hodina znamenala další střídání stráží, žezla se ujal Julian Jordan. Tento Nizozemec pochází z Gelderlandu, vlastním jménem Julian Dobbenberg. Ve svých začátcích spolupracoval s Martinem Garrixem (singl BFAM) a Sanderem van Doornem (singl Kangaroo). S Garrixem se přátelí a často je jeho předskokanem. V loňském roce se probojoval do první stovky ankety DJ Magu. Na Magneticu si Jordan pohrál s acapellami z Clean Bandit feat. Zara Larsson – Symphony a Guettova Titania. Zahrál i Europe – The Final Countdown v KEVU & Luke Alive Remixu a vzápětí MAKJ & Timmy Trumpet – Party Till We Die. Nás ovšem potěšil zejména Pursuit Of Happiness z Project X OST. Ohlas zaznamenal i Garrixův mash-up Animals vs. Loopers – Game Over.

Po odbití půlnoci se za DJský pult postavili Jewelz & Sparks. Jde o německé duo Julius Voigtländer a Gregor Brechmann. Pochází z Heidelbergu a Mannheimu, vydávali na Revealed, Spinnin‘, Doorn či Dim Mak. V letošním roce jim vyšly singly s Hardwellem (Safari) a Afrojackem (One More Day). Letňany bouřily nadšením, když borci zařadili Arminův Great Spirit, aplaus vyvolaly jejich bootlegy na The Chainsmokers – Paris a také na Marshmello – Wolves a ruce nahoře byly i při Zeddově Stay. V půl čtvrté ráno, tedy po headlinerech, dostal příležitost Will Sparks.

Tenhle Australan z Melbourne, vydávající v poslední době primárně na Spinnin‘, měl samozřejmě velice těžkou úlohu, na druhou stranu dostal k dispozici pro svůj Sparksound luxusních 90 minut, nejvíce ze všech účinkujících. Čím nás během nich nejvíc dostal, to byly trancovky Rank 1 – LED There Be Light a John O’Callaghan – Find Yourself. Zapomenout nesmíme ani na Sparksův remix na Toneshifterz – Stand Together.

Předposlední přišel na řadu Mike Cervello, který je členem Barong Family. Už před třemi lety ostatně remixoval Yellow Claw. No a kdo jiný mohl Magnetic zavírat, než jeho duchovní otec John Culter. Domácí borec je součástí tohoto festivalu už od května 2012 a vloni oslavil 20 let na scéně. No a stylově, sám Magnetic oslavil svůj magický 13. díl smrští švédského housu. A co vlastně /\ zahráli?

V poslední době mají Axwell s Ingrossem zvyk svůj set začínat nevydanou spoluprací s Klahrem a hned poté floorkillerem How Do You Feel Right Now. Podobně tomu bylo i u nás, ačkoliv já osobně trvám na tom, že úvodní ID vykazuje znaky Hanse Zimmera a jeho geniálního Interstellar OST. Následovala neskutečná smršť mash-upů plných švédské produkce, nepřišli jsme ani o Barricade, Axwellovu bombu. Jasně jsme rozeznali i DJ Snakea a jeho Magenta Riddim. Nezbytností byla kombinace singlu Dream Bigger s megahitem Shape Of You a songem Post Malone feat. 21 Savage – Rockstar. Neuvěřitelná byla pak další kombinace Dark River a Sweet Disposition s legendárním songem Queen – Bohemian Rhapsody … zpěv Freddieho Mercuryho se nikdy neomrzí. Tempo zvýšila pecka SHM – We Come We Rave We Love. Pochopitelně nemohly chybět singly jako Dreamer, I Love You nebo More Than You Know. To už střecha letňanské výstavní haly málem nevydržela.

Pak přišel další mix, Calling společně s You Got The Love a Gotye – Somebody I Used To Know. Švédové nám ale nedali žádnou možnost vydechnout, další direkt na srdce byla kombinace Antidote vs. One vs. Edward Maya – Stereo Love. Zazněly oblíbené „bubny“, tedy Federico Scavo – Balada. Některé singly se neohrají a tak jsme zas a znovu proskákali In My Mind, Don’t You Worry Child i On My Way (to mafiáni naservírovali v kombinaci s Reaload a ikonickými The Prodigy – No Good). Velké finále předznamenala klasika The Fugees – Killing Me Softly, do které Axwell s Ingrossem vmíchávají Sun Is Shining.

Nad výstavní halou vycházelo slunce a bylo jasno. Nad slunce jasno, kdo jsou tu králové. Králové večera. Králové světa. Šel bych na ně klidně ještě desetkrát. Přivezte je znovu, prosím! Díííky patří organizátorům, že jsme se jich dočkali 🙂 a jistě, celkově, díky za skvělý a povedený večer!