Minulý víkend se ve slunném a krásném městě Split konal každoroční svátek taneční hudby pod názvem Ultra Europe. Tento mladší bratříček Ultra Music Festivalu v Miami je jeden z největších Ultra vůbec a pokud si myslíte, že je pouze pro nás, Evropany, tak opak je pravdou. Tato destinace je totiž jedna z nejoblíbenějších pro lidi z celého světa, jelikož si to fanoušci mohou spojit také s dovolenou a navíc je festival i cenově dostupný skoro pro každého. V minulých letech se Ultra Europe konalo vždy na stadionu Poljud, který stojí přímo v srdci města Split. Letos se však festival musel díky neshodám s profesionálním fotbalovým týmem Hajduk přesunout. Týmu se nelíbilo, že se každoročně poničí stadion s hrací plochou a Hajduk tak každoročně přichází o nemalé peníze. O této problematice se můžete dočíst v našem předchozím článku.

Podobný případ se tento rok stal i v Miami, kdy se fanoušci o přesunu dozvěděli měsíc před akcí. Ovšem na Ultra Europe organizátoři čekali až do poslední chvíle a o místě konání dali vědět pouhý týden před jeho začátkem. Na sociálních sítích to bylo zdůvodněno slovy, že se akce přesouvá na jiný stadion, který je mnohem větší, takže bude větší komfort, větší hlavní stage, a že festival potřebuje celkové změny, aby se mohl nadále vyvíjet. No, slova krásná, realita bohužel trochu jiná – a na to jsme se samozřejmě museli podívat i my.

Nové místo, kam se festival přesunul, bylo necelý kilometr od toho původního. Park Mladeži, jak se mu říká, měl už při vstupu menší prostor, a tak ho museli organizátoři rozdělit na dvě části. Zde probíhala klasická kontrola věcí a batohů, při které se opět trochu ztrácela logika. Pokud jste měli větší batoh o velikosti klasických festivalových pytlů, měli jste smůlu (ovšem u jak které brány, někde to prošlo, někde ne) a museli jste si jít za 150 kun koupit průhledný batoh, do kterého dáte Vaše věci, aby na ně bylo krásně vidět. Ovšem zde celá „logika“ končí. Do průhledného batohu totiž nevysypete obsah z Vašeho batohu, ale ten Váš se všemi věcmi uvnitř pouze celý strčíte do toho průhledného. Této absurditě navíc nasazuje korunu, že u vchodu už Vám ani ten Váš batoh v batohu prohledávat nebudou, protože proč taky, že? A aby toho nebylo málo, tak stejné rozměry batohů, se kterými Vás normálně nepustí, koupíte hned pár metrů za branou v oficiálním merchi.

Jak je tomu zvykem, tak i letos jste mohli platit buď přes náramek, nebo rovnou platební kartou či telefonem, pokud jste měli MasterCard, jinak jste si museli počkat v nekonečných frontách na dobití náramků. Ačkoliv organizátoři slibovali větší prostor, ten se bohužel nekonal, a to bylo znatelné už jen díky tomu, že zrušili jednu z nejoblíbenějších stageí, a to Arcadii. Hlavní festivalová plocha byla možná stejná, nicméně díky eliminaci tribun zde nebyl v pozdějších hodinách žádný prostor a vznikaly velké tlačenice. Kvůli tomu návštěvníci přišli i o oblíbené ohňostroje z ochozů a také nebyly žádné toalety na hlavní ploše, ale mimo ní, takže jste ztratili celkem dost festivalového času. Ačkoliv byl letos celý festival více „naňahňaný“ na jedno místo, tak i přes to byl dost chaotický, pokud jste si ho neprošli už za světla. Jestli jste si zvykli na krásné uspořádání stánků, stageí a hlavně chodníků a cest, tak na to jste mohli letos zapomenout.

Východ z hlavní plochy byl pro nohy a kotníky nebezpečnější, než kdyby zde organizátoři nechali jeden schod, a pokud jste se chtěli alespoň nějak slušně najíst, měli jste smůlu. Desítky stánků s relativně dobrým jídlem nebo i stánky přímo pro fitnesáky byly ty tam a nahradil je jeden stan s osmi stanovišti, kde ve dvou byla pouze veganská strava. Zde jste dostali pár základních nepoživatelných jídel, jako je například hamburger, hot dog, pizza nebo pad thai, a tím to končilo. Chill zóna v letošním podání bylo pár pivních setů a sezení na zemi na trávě, bahně a dřevěné štěpce, která byla všude mezi zbývajícími dvěma pódii, takže jste procházeli na další stage mezi tisíci sedících lidí a pokud jste si stoupli na strategické místo kousek od food corneru, tak jste „krásně“ slyšeli všechny tři stage.

V posledních letech se také stal velice oblíbeným stánek s jumbo koktejly. To jsou litrové koktejly, které stojí kolem 230 kun a dostanete je v barevných plastových karafách. Vybírat můžete například z cuba libre, sex on the beach, mojita, long island ice tea apod., ovšem pokud holdujete cuba libre jako my, čekalo Vás opět velké zklamání a k tomu i cukrovka. Drinky byly tak sladké, že se nedaly pít, jelikož zde letošní rok začali přidávat sirup, a pokud jste požádali o drink bez sirupu, bylo Vám řečeno, že to nejde, protože to celé teče už namíchané z mašiny.

Co se týká hlavní stage, tak i přes to, že měla být větší než kdy dříve, byla stejná jako předchozí roky. Organizátoři si i letos vyhráli s velkými led obrazovkami a nad DJským pultem už první den byly přichystané tři konstrukční kruhy, které zde čekaly na největší tahák letošního Ultra Europe, a to na Swedish House Mafia. Tentokrát byl line-up dost pestrý a hned první festivalový den si na své přišli jak fanoušci rádiovek, progressivu, trapu, tak i trancu. O tu rádiovější část se postaral oblíbený francouzský DJ David Guetta, který v energickém setu zahrál své klasické tracky od těch starších až po ty novější, při nichž zpíval celý stadion. „Titanium“, „Like I Do“, „Bad“ nebo například „When Love Takes Over„, to vše zde nechybělo, a ačkoliv by se někomu mohlo zdát, že jsou jeho skladby klišé, tak opak je pravdou a na dav jeho sety neskutečně fungují. David také zahrál několik tracků vydaných pod jeho alias Jack Back a nechyběla také jeho novinka „Never Be Alone„, na které spolupracoval s MORTEN a Aloe Blacc.

Po něm se postaral o progressive chvilku nizozemský rodák Nicky Romero. Ten je zaručenou dávkou energie a tu přivezl i na Ultra Europe se svým turné „REDEFINE“. Svůj set začal editací slavného tracku „Here We Go (Hey Boy, Hey Girl)“ a poté pokračoval jednou peckou za druhou, a to hlavně ze svých vlastních zdrojů, jako například „Everybody Clap“, „Ring The Alarm“, „Harmony“, a pochlubil se i s ještě nevydanou novinkou s Mikem Williamsem. Tento den se také představili velice oblíbení The Chainsmokers. U nich si můžete být jistí, že neuslyšíte absolutně nic z těch slaďáren, co se hrají v rádiích, ale pouze trap a jen trap. Až kolikrát těžko uvěřit, že jsou to ty samé osoby. V setu zahráli také své největší hity jako „Sick Boy“, Everybody Hates Me“ nebo „Don’t Let Me Down“, a to vše jak jinak, než za trapového doprovodu.

První den však byl největším tahákem matador Armin van Buuren, který je na Ultra Europe jako doma. I ten, kdo trance neposlouchá, musí při Arminových slovech „Who is ready for a State Of Trance“ skákat při každém masivním dropu, kterých v jeho setech je více než dost. V 90 minutách DJ nakombinoval jedny ze svých největších a nejnovějších hitů s originálními mash-upy. Samozřejmě nechyběla jeho novinka s Above & Beyond „Show Me Love„, dále „Blah, Blah, Blah“ či pokračování tohoto kultovního tracku „Turn It Up“, které doplnila i novinka od Marla „Lighter Than Air“. Armin zakončil svůj set opět ve velkém stylu a ukázal celému světu, kdo je tu zkrátka pán.

Druhý festivalový den se představila taková jména, jako Kryoman, Lost Kings, Tchami X Malaa nebo na Resistance Richie Hawtin či Marco Carola. Jelikož už byl další den a lidi měli nový prostor obhlédnutý, tak začali na stadion přicházet až na pozdější hodiny, jako tomu bylo i na Poljudu v předchozích letech. První, kdo si vysloužil skoro plný plac, byl další francouzský umělec, a to DJ Snake. Tento blonďák s neustále nasazenými slunečními brýlemi už také není žádným nováčkem a svůj set si užil v parádně melodickém trapu s pořádným hajpem do mikrofonu. Jednou z největších hitovek jeho setu byla jistě track  The Drop od Gammera v jeho vlastním editu a nechyběly ani „Pigalle“, „Turn Down For What“, „Taki Taki“ či „Magenta Riddim“. Jelikož byla už tma, tak jeho vystoupení umocňovala i blikající stage a tisíce hlavou mlátících a skákajících fanoušků.

O trochu exotičtější hudbu se zde postarala populární dvojice Sunnery James & Ryan Marciano. Tito snědí Holanďané opravdu nezapřou svůj surinamský původ. Jejich set se nesl i v brazilských rytmech, které jejich kořeny skvěle podtrhovaly. Tento specifický styl se jmenuje tribal house a v posledních několika letech získává čím dál více na popularitě. Kluci jsou víceméně hlavními představiteli tohoto žánru. Jejich set byl jiný a podle reakce crowdu se více než líbil. V setu dvojice zahrála například své hity „Yeke Yeke“, „In My Mind“, „Bring The Beat Back“ nebo dokonce i jednu z hitovek od Fishera „Stop It“.

Předposledním vystupujícím byl tento večer Afrojack, který nyní svými vlasy opravdu dostává svému jménu. Ten poslední dobou staví své sety úplně skvěle a mají, jak se říká, hlavu i patu, jelikož zde nehrál své klasické upískané blbosti, které měl jeden čas v oblibě. Za celý set představil Afrojack i svůj nejnovější remix na track „Satisfaction“ od Bennyho Benassiho a několik nevydaných kolaborací například s Blinders nebo Bellecour, takže se máme v budoucnu na co těšit. Jeho hrací čas se nesl převážně v tvrdších beatech, ale i tak nezklamal svým festivalovým hitem „Ten Feet Tall“, na kterém si vždy všichni vyřvou hlasivky. Celý večer pak ukončoval švédský maestro Alesso, který v posledních letech, alespoň co se produkce týče, spíše upouští od progressive houseu, jelikož je to styl, který se mu podle jeho slov už přehrál. Nicméně i přes tento fakt se Alesso přemohl a během svého setu nás přenesl i do skvělého roku 2013 a podobně s hity jako „If I Lose Myself“, „Under Control“, „Heroes“, „Cool“ a v neposlední řadě  s „Remedy“, které ukončovalo celý set a zároveň i druhý festivalový den.

Třetí a zároveň i poslední den patřil hvězdám jako Carl Cox, Vanillaz, Above & Beyond či Jeffrey Sutorious, který je lépe znám pod jménem Dash Berlin. Jedním z doposud nejzajímavějších setů celého Ultra Europe vůbec bylo jednoznačně vystoupení čtyřiadvacetileté umělkyně jménem REZZ. Tato Kanaďanka původem z Ukrajiny není v našich končinách tolik známá, ale vězte, že za velkou louží je to přesně naopak. Tato mladičká DJka také vydává tracky na Deadmau5ově labelu Mau5trap a dokonce má za sebou už dvě alba. Zároveň je také jedním z hlavních představitelů hudebního stylu tzv. New Beat, což je ve zkratce undergroundová hudba pocházející z Belgie, která využívá několik žánrů jako techno, acid house, industrial music, dark wave či dokonce post punk. Ačkoliv tento styl nesedne a nepochopí ho každý, tak i přes to měl i na Ultra Europe své fanoušky a příznivce a rozhodně to nebylo na škodu pro rozšíření obzorů.

Co se technických problémů týká, bylo vše až do vystoupení Above & Beyond v pořádku. Poté začal během jejich setu několikrát vypadávat zvuk na pravé straně stage, který byl ale do dalších vystupujících už vyřešen. Po tomto setu nastala půlhodinová přestávka, a to díky tomu, že měl vystoupit největší tahák tohoto festivalu, a to samotní Swedish House Mafia. Ačkoliv by se zdálo divné, proč takové hvězdy neukončovaly celé Ultra, tak důvod byl v zásadě jednoduchý, a to sice podmínka úplné tmy po celou dobu jejich setu, což je při posledním časovém slotu nemožné kvůli svítání. Nová tour tří Švédů zahrnuje samozřejmě napětí již od začátku, takže se celé pódium zakrylo velkou bílou plachtou, která měla spadnout v okamžiku, kdy na něj nastoupí Axwell, Ingrosso a Angello. Ovšem už zde nastalo menší faux pais a plachta spadla ještě dříve, než show vůbec začala. Během předělávání stage se hlavní plocha začala plnit jako mraveniště a lidé začali být nevrlí až agresivní. Každý zkrátka chtěl být co nejvíce součástí této show.

Jakmile se všichni tři Švédi ukázali na pódiu, kde měl každý svůj vlastní pult a svítící kolo nad sebou, tisíce očí a rukou s telefony lpělo pouze na nich. Jejich set byla přehlídka těch nejlepších tracků od každého z nich, takže jste dostali trojitou dávku mistrovských děl v jedné chvíli a na jednom místě. Od Steva Angella například „Payback“, „Knas“ a „Nothing Scares Me Anymore„, od Ingrossa a Axwella „Reload“, „Barricade“ či společný track „Dream Bigger„. Samozřejmě největším zážitkem pro fanoušky jak zpívajícím, tak emocionálním byly skladby z dob spolupráce všech tří najednou, jako „Greyhound“, „One“, „Antidote“ či „Save The World“ a v neposlední řadě i „Don’t You Worry Child„. Během setu se na obřích led obrazovkách měnily tváře všech DJů a plamenů zde bylo tolik, že to kolikrát vypadalo, jako když hoří celé pódium. Swedish House Mafia dali zkrátka lidem to, co se očekávalo, což bylo na druhou stranu i velké štěstí, jelikož Švédi nedávno zrušili několik svých vystoupení. Celý set pak zakončili jejich novinkou s A$AP Rockym jménem „Frankenstein„, která jen dokazuje přizpůsobivost všech tří umělců na jakoukoliv hudbu, jelikož toto dílo je rapového rázu a zároveň zaručuje pořádnou dávku hlubokého beatu. Během toho se také na obrazovkách ukázal hashtag #justiceforrocky, což odkazovalo na nynější zatčení rapera do vězení ve Stockholmu, který se připletl do pouliční bitky.

Letošní Ultra Europe bylo z pohledu organizace opravdu ubohé, takže to bylo tentokrát hlavně o lidech. Velikým zklamáním také byla refundace peněz z náramků, kdy pořadatelé vydali informace kolem páté ráno poslední večer prostřednictvím sociálních sítí. Na vrácení jste měli pouze deset hodin, a to probíhalo pouze za fyzické přítomnosti, takže pokud jste odjížděli domů hned v pondělí a nevšimli jste si toho zavčas, měli jste smůlu. I přes to, že organizátoři slibovali pouze přesunutí festivalu, tak to spíše vypadalo, že byl narychlo šitý horkou nití, protože nic nebylo podle slibů. Doufejme, že se z letošního roku poučí a příští roky už to bude na novém místě mít opět nějakou úroveň.